Joseph R. Beyrle – americký voják ve službách Rudé armády

Pokud byste chtěli ve válce bojovat za cizí zemi většinou by se to nesetkalo s pochopením. Spíš by Vás obvinili z dezerce a podle armády by vás zastřelili hned nebo o něco později. Obzvlášť nepředstavitelná je situace, kdy americký voják slouží v jednotce Rudé armády, a to naprosto s vědomím velitele. Ačkoliv se to může zdát, jakkoliv neuvěřitelné, tak jeden americký voják v Rudé armádě bojoval proti nacistům. Ten voják se jmenoval Joseph R. Beyrle.

Joseph Beyrle se narodil 25. března 1923 v americkém Michiganu. Byl třetí z ze sedmi dětí třetí generace přistěhovalců z Německa. Podstatným zlomem v jeho životě je vstup do americké armády. I přes svůj nízký věk, který úspěšně zatajil, se dostává do nově vznikajících jednotek parašutistů 101. výsadkové divize takzvaných „Křičících orlů“. Výcvik absolvuje v táboře Toccoa v Georgii. Tam také získává svou přezdívku „Jumpin’Joe“ díky své náklonosti ke skákání. Specializací jsou mu výbušniny a tudíž demolice. Před svým válečný nasazením občas skákal do okupované Francie a dodával materiál francouzským odbojářům. Jeho sen o skutečném bojovém nasazení se splnil 6. června 1944, kdy byl spolu s ostatními muži ze 101. výsadkové vyhozen v rámci Dne D do okupované Francie. Při invazi byl Beyrleho letoun zasažen a sám Joseph seskočil z malé výšky na střechu kostela francouzské vesničky St. Côme-du-Mont necelé dva kilometry od místa původního seskoku. Ukryl se mezi hroby u kostela a tam přečkal noc. Bohužel mezi ním a jeho jednotkou byli Němci, a tak zůstal sám. Avšak neukrýval se, ale významně škodil nepříteli. Sám dokázal vyhodit do povětří dva mosty a jednu elektrárnu. I když jednou unikl ze spárů německých hlídek, podruhé už se mu to nepovedlo a putoval do zajateckého tábora. Za sedm měsíců vystřídal sedm zajateckých táborů. Při zajetí mu jeden německý voják ukradl psí známky. Joseph si z toho nic nedělal. Onen Němec později ukradl i americkou uniformu a snažil se dezertovat k Američanům. Byl však zastřelen a jeho tělo i s identifikačními známkami Josepha Beyleho se dostali do rukou Američanům. Ti si objektivně mysleli, že Beyrle je mrtvý a poslali jeho rodičům kondolenci. 

V této době se snažil Joseph utéct ze zajetí a přidat se k Rudé armádě, aby mohl dál bojovat. Jeho plán útěky byl prostý. Dostat se na vlak a vystoupit až v Polsku. Bohužel vlak, do kterého Joseph spolu se svými spolubojovníky nastoupil nestavil v Polsku ale rovnou v Berlíně. Díky své vizáži působili podezřele, a tak byli zatčeni berlínským gestapem. Gestapo se snažilo zjistit, kde se vzal anglicky mluvící voják v Berlíně. Joseph byl mučen a následně byl obviněn ze špionáže a odsouzen k trestu smrti. Než však mohl být zastřelen vložil se do celé věci wehrmacht a s odůvodněním, že gestapo nemá pravomoc, jakkoliv nakládat s válečnými zajatci, jej vojáci eskortovali do zajateckého tábora STALAG III C v Polsku. Avšak i odtud Joseph Beyrle v lednu roku 1945 utekl.

Joseph se vydal na východ s jasným cílem. Najít Rudou armádu a zapojit se do bojů. Nečekaně se mu to podařilo už po dvou dnech chůze, kdy narazil na sovětskou tankovou brigádu. Vyskočil z úkrytu se slovy „amerikanski tavarišč“ a překvapení sovětští vojáci jej zprvu měli za obecního blázna. Nakonec ho odvedli k velitelce, legendární sovětské tankistce Alexandře Samušenkové, hrdinky bitvy u Kurska. Samušenková si Beyrleho příběh poslechla a zařadila jej i přes protesty politruka jako kulometčíka na tank. Josephovi se tak splnil sen, který měl od prvního zajetí. O to větší bylo překvapení z rudoarmějců a jejich nedisciplinovanosti pramenící mimo jiné i z hladu. Beyrle popsal příhodu, kdy Rusové obsadili statek a majitele i se ženou zastřelili a hodili prasatům. Ta po pár dnech snědli jako by se nic nestalo. 

S jednotkou Alexandry Samušenkové se Joseph účastnil bitvy o německou pevnost Kostřín na Odře a během této ofenzivy dokonce osvobodili tábor, ze kterého Beyrle utekl. Při nepřátelských náletech utrpěl Joseph zranění střepinou a byl z dalších bojů vyřazen. Léčil se v polní nemocnici v Landsbergu a nejvíce jej mrzelo, že se nestihl rozloučit se svou velitelkou, která bohužel zemřela o pýr dní později pod koly tanku. 

Anglicky mluvící voják v sovětské uniformě budil pozornost, a to dokonce takovou, že se za ním přijel podívat i sám polní maršál Georgij Konstantinovič Žukov. Toho Beyrleho příběh natolik zaujal, že nechal vyřídit promptně všechny papíry a poslal Josepha přímo na americkou ambasádu do Moskvy. Tam ovšem nastal zásadní zádrhel, neboť v americké evidenci byl věděl jako padlý. Trvalo pak několik dní, nežli se prokázalo, že je to opravdu Joseph Beyrle a že nepadl. Joseph tak mohl konečně domů.

V Michiganu přistál 21. dubna 1945 a ve svém rodném městě způsobil obrovské pozdvižení a stal takřka národním hrdinou. Později se oženil ve stejném kostele, ve kterém jej napoprvé pohřbili. 

Joseph R. Beyrle byl jediným americkým vojákem, který získal sovětské vojenské vyznamenání. Jeho syn byl americkým velvyslancem v Rusku. Joseph R. Beyrle svou neuvěřitelnou životní pouť zakončil stylově ve výcvikovém kempu 101. výsadkové divize v Toccoa, kde zemřel ve spánku. Byl pochován na Arlingtonském vojenské hřbitově.

Žádné štítky.