Hradčanský Domeček – poetické místo plné komunistické zvůle

Klidné místo v Kapucínské ulici čísla popisného 214 na pražských Hradčanech ukrývá temnou minulost. Na doslech loretánské zvonkohry se odehrávaly jedny z nejbrutálnějších výslechů, pomocí kterých chtěla komunistická zvůle zlomit nejen své odpůrce, ale například i válečné hrdiny vracející se ze zahraničí. Hlavním strůjcem utrpení byl sadistický velitel František Pergl.

Malá budova v Kapucínské ulici je součástí bývalého vězení z dob Rakouska-Uherska. V období protektorátu jej využívalo pražské gestapo a po únorovém komunistickém puči zde vznikla služebna 5. oddělení Hlavního štábu ministerstva národní obrany. V čele ministerstva stál tehdy nechvalně proslulý Bedřich Reicin, který tuto služebnu určil jako místo výslechů protistátních živlů. Kdokoliv se dostal na výslech do domečku jako kdyby se ocitl v samotném pekle. Zatčení byli umisťováni do nevytopených cel, kterým scházela okna, a tak omrzliny nebývali výjimkou. Hygiena v podstatě neexistovala a odpírání jídla bylo součástí procesu, jak obžalovaného zlomit.

Štábní kapitán František Pergl byl do funkce správce vazební věznice uveden na přímou žádost šéfa 5. oddělení HŠ MNO generála Josefa Musila. Ten si jej vyvolil právě pro jeho sadistické sklony a fanatickou oddanost komunistickému režimu. Pergl, který byl přezdíván Suchá lípa, všechny nově příchozí vždy provedl přes svou ,,výstavku“ mučících nástrojů, které měl vystavené v mezipatře domečku. Následně vyslýchaného zbil, aby demonstroval svou nadřazenost. Jediný člověk, který se mu vzepřel, byl účastník třetího odboje a agent-chodec Štěpán Gavenda. Toho přivedli před Pergla a ačkoliv měl Gavenda spoutané ruce, tak se mu jej podařilo několikrát udeřit židlí se slovy „Vím, že dostanu špagát, ale nikdo mě tu třískat nebude“. Gavendovi se podařilo Pergla na krátkou dobu vyřadit a on sám byl převezen jinam. Dlužno říci, že po odsouzení k trestu smrti změněnému na doživotí a následnému útěku z vězení byl Gavenda znovu dopaden a tentokrát byl trest smrti vykonán a Gavenda byl oběšen 28. června 1954.

Mezi oblíbené metody, jak zlomit vyslýchané patřilo odpírání spánku, kdy musel vyslýchaný dlouhé hodiny v cele chodit. Nejen tato metoda, ale i spousta dalších se podepsalo na zdravotním a psychickém stavu uvězněných, kterým nebyla poskytována žádná lékařská péče. Na prosby o léky Pergl odpovídal buď použitím tzv. „černého penicilinu“, kdy vězně zbil obuškem anebo jim podal dávku tenoftalinu, který způsoboval silné a prudké průjmy jež oslabovaly už tak dost vysílené vězně. Ošetření bylo dovoleno pouze v akutním ohrožení života. 

Vyšetřovatelé se pokoušeli vyslýchané zlomit i za pomocí dalších metod mezi něž patřilo bití obuškem, škrcení, bití přes chodidla, polévání studenou vodou a další. Spoustu těchto metod zažil na vlastní kůži generál Tomáš Sedláček, který se provinil tím, že bojoval proti nacismu. Po roce na samotce a intenzivním mučení už ani nevnímal realitu a nepamatoval si, co všechno z něj vyšetřovatel Jaroslav Řičica vymlátil. Rozsudek smrti mu byl změněn na doživotí, ze kterého si odseděl přes devět let. Mezi další vězněné a mučené v domečku můžeme zařadit například generála Heliodora Píku, majora Josefa Brykse, generála Karla Janouška, generála Josefa Kutlvašra, hokejové mistry světa z roku 1947 a 1949 a mnohé další. Nikdo z nich nechápal, proč se ocitli na takovém místě a už vůbec nebyli připraveni na fakt, že místo nacistů je mučí Češi.

Vše se zásadně změnilo, když se stal ministrem národní obrany Alexej Čepička, který ve funkci vystřídal Luvíka Svobodu. Čepička si chtěl upevnit svou pozici v armádě, kde však byl téměř neotřesitelně usazen náměstek ministra Bedřich Reicin. Nový ministr proto využil stížností na výslechové metody Reicinových podřízených a 8. února 1951 jej nechal zatknout. Reicin byl následně odsouzen v rámci stranických čistek ve velkém procesu s Rudolfem Slánským a 3. prosince 1952 popraven. Po něm přišli na řadu jeho podřízení, a to včetně šéfa 5. oddělení Josefa Musila a správce věznice Františka Pergla. Ten byl odsouzen ke ztrátě občanských práv a jedenácti letům vězení. Zemřel v roce 1962 na rakovinu.

Aktuálně je hradčanský domeček sídlem Ochranné služby Policie ČR.

Žádné štítky.