Bitva o Itter – Americké spojenectví s Wehrmachtem proti Waffen SS

Na samém sklonku války v Evropě se v severním Tyrolsku odehrála bitva, která se nesmazatelně zapsala do válečných dějin. V této bitvě proti sobě stanuli na jedné straně elitní jednotky Waffen-SS a na druhé straně velmi zvláštní a pravděpodobně jediná druhoválečná koalice americké armády a wehrmachtu. K nim se ještě přidali vězni držení na hradě a tato nejpodivnější bitva druhé světové války mohla začít.

Hrad Itter se nachází ve stejnojmenné vesnici v rakouské části Alp, a to již od 13. století. Hrad byl několikrát zásadně renovován až byl v roce 1878 přestavěn na zámecký hotel. V roce 1943 si jej nacisté zvolili jako vězení pro prominentní francouzské vězně spadají pod koncetrační tábor Dachau. Mezi uvězněnými byli mimo jiné i bývalý ministerský předseda Édouard Daladier, starší sestra Charlese de Gaullea Marie-Agnès Cailiau dále pak francouská tenisová hvězda Jean Borotra nebo generálové Maurice Gamelin a Maxime Weygand. Tato směs vězňů i přes svůj francouzský původ nebyla vůbec jednolitou skupinou. I přes všechno příkoří se jim dostávalo v podstatě mírného zacházení s vymoženostmi jako procházky po nádvoří či možnost četby z místní knihovny. Daladier dokonce měl ve svém pokoji ukryté rádio, které poslouchal. Toto rádio bylo majetkem jugoslávského politického vězně jménem Zvonimir Čučkovič, který byl na Itter přemístěn z Dachau jako elektrikář. Celému vězení velel SS-Hauptsturmführer Sebastian Wimmer, který měl k ruce zhruba 25 příslušníků SS-Totenkopfverbände. 

Na jaře roku 1945, kdy se válka blížila ke konci, začali se na hradě Itter objevovat důstojníci SS s rodinami, kteří prchali před spojenci. Dne 30. dubna dorazil i SS-Obersturmbannführer Eduard Weiter, poslední velitel koncentračního tábora Dachau. Ve vězních rostly obavy, že Weiter je nechá v rámci zahlazování stop všechny postřílet. Než se však mohli obavy naplnit, tak se 2.května 1945 Weiter na zámku zastřelil. Po tomto činu už velitel Wimmer na nic nečekal a s rodinou spěšně uprchl. Totéž učinili i zbylé stráže takže 4. května dopoledne už vězni převzali kontrolu na hradem. Vzhledem k faktu, že se po okolí stále pochybovalo velké množství jednotek SS, tak se obyvatelé hradu ozbrojili a rozhodli se návazat kontakt s blížícími se spojenci. Do role spojky se dobrovolně přihlásil Zvonimir Čuckovič, který vyrazil na kole směr nedaleké město Wörgl. 

Ačkoliv město stále ovládaly jednotky SS, tak měl Čučkovič štěstí, že narazil na osamělou jednotku Wehrmachtu pod velení Josefa „Seppa“ Gangla, kterému byla nacistická ideologie proti srsti a hodlal se co nejdříve vzdát američanům. Po dohodě se oba muži rozešli hledat američany na opačnou stranu. Čučkovič do Innsbrucku, který byl tou dobou v držení americké 103. pěší divize, a Gangl i se svými muži směr Kufstein. Zatímco pomoc od Innsbrucku v čele s majorem Johnem Kramersem postupovala pomalu, tak skupina amerických vojáků pod velením poručíka Johna C.H. Leeho se vydala spěšně na pomoc obráncům Itteru. Pohled, který se naskytl francouským obyvatelům hradu, byl více než prazvláštní. Místo záchrany v podobě velkého počtu amerických vojáků a obrněnců se k hradu blížila skupinka několika američanů, jeden tank M4 Sherman, a hlavně jeden kübelwagen plný ozbrojených Němců. Pro zvýšení už tak pestrého osazenstva se k obráncům připojil ještě SS-Hauptsturmführer Kurt-Sigfried Schrader, který se v podzámčí léčil ze zranění. John Lee po přehodnocení situace rozhodl zůstat v relativním bezpečí hradu a počkat na hlavní americké posily. Svůj tank M4 Sherman jménem Besotten Jenny postavil před hradní bránu. První výstřely se ozvaly už v jedenáct večer avčak hlavní úder měl přijít ráno.

Střela ráže 88 mm nejdříve zlikvidovala prázdný pokoj generála Gamelina a následně vyřadila bránící Sherman z provozu. Pro oddíl SS „Götz von Berlichingen“ to byl signál k masivnímu útoku, při kterém zaútočilo na hrad téměř dvěstě mužů. Obránci zdatně odráželi útoky esesáků a bez ohledu na dřívější rozepře vedle sebe stáli a bojovali i francoužští prominenti. Gamelin, Borotra, Reynauld a další bojovali se vší vervou. S přibývajícími hodinami docházela obráncům munice a taky je zasáhla smrt majora Josefa „Seppa“ Gangla, kterého zastřelil německý odstřelovač. Kolem poledne už byla situace v hradu kritická. Munice téměř došla, a tak poručík Lee podlehl nátlaku Jeana Borotry, který se chtěl vydat posilám vstříc, a sám se se zbytkem obránců zabarikádoval v hlavní místnosti hradu. Tou dobou už esesáci cítili vítězství a chtěli si pomocí panzerfaustu otevřít cestu do hradu. To už ale střelec nestihl, neboť jej zasáhla dávka z kulometu na příjíždějícím americkém tanku. Téměř v tu samou chvíli tanky uviděl voják Wehrmachtu hlídkující na hradě a zakřičel spásnou větu: „Amerikanische panzer!“ Během chvíle byli útočníci rozprášeni a hrad ovobozen jednotkami majora Kramerse. Nutno dodat, že Jean Borotra svou vlastní téměř sebevražednou misi přežil a přijel s americkými jednotkami. 

Zajímavostí je, že poručík John C.H.Lee byl za tuto akci povýšen na kapitána a byl vyznamenán Křížem za vynikající službu. Major Josef „Sepp“ Gangl byl v rodném Rakousku prohlášen za hrdinu a jeho jméno nese i ulice ve městě Wörgl. 

Žádné štítky.