Dudley W. Morton – ponorkové eso s rukama od krve

V historii amerických námořních sil se nevyskytuje příliš mnoho případů, které by se dali označit za válečný zločin. To je zapříčiněno nejen samotným místem, kde k bojům dochází, ale v neposlední řadě i zakořeněnou nepsanou solidaritou mezi námořníky bojujícími krom nepřítele i s nástrahami moří a oceánů. Jedním z nejkontroverznějších je rozkaz velitele americké ponorky Wahoo po námořním souboji s japonskými loděmi.

Hlavní postava této události byl velitel ponorky Wahoo Dudley Walker Morton řečený Mush. Morton se narodil 17. července 1907 ve městě Owensboro ve státě Kentucky. Rodina se velmi záhy přestěhovala do Miami, kde mladý Dudley vyrostl a nastoupil na námořní akademii, kde profitoval ze své fyzické zdatnosti jako zápasník a hráč amerického fotbalu. Až do začátku války Morton sloužil na různých ponorkách, avšak k samostatnému velení moderní ponorky se nedostal. Když 7. prosince 1941 zaútočily japonské síly na přístav Pearl Harbor a následně USA vstoupilo do války, chtěl Morton za každou cenu aktivně bojovat proti Japoncům. Přes veškeré válečné nadšení, kterým Morton překypoval, jej velení nepřiřadilo k žádné vlastní bojeschopné ponorce. To se zásadně změnilo až nástupem na ponorku USS Wahoo. 

Jednalo se o diesel-elektrickou ponorku třídy Gato s označením SS-238. Ačkoliv tato ponorka již byla plně bojeschopná, tak se netěšila zrovna dobré pověsti. Bylo to díky velení kapitána Marvina Kennedyho, který bojovým duchem zrovna nepřekypoval. Jeho hlavním cílem bylo se vrátit z plnění každého úkolu živý. Morálka posádky velmi rychle upadala obzvláště když Kennedy při hlídce nechal bez jakékoliv snahy upláchnout dvě letadlové lodě Japonců. Na toto selhání ještě Morton nikterak nereagoval, avšak když Wahoo u atolu Truk z tříčlenného konvoje potopila pouze jednu loď a ostatní nechala být, tak se Dudley rázně ozval. V nastalém konfliktu se na jeho stranu postavil i první důstojník Richard O’Kane, ale vyšší hodnost velitele Kennedyho tentokrát zvítězila. Vše se změnilo, když Wahoo zakotvila v australském Brisbane a velitelství vyhodnotilo Kennedyho velení jako nedostatečné s přihlédnutím k naprostému rozkladu morálky a Marvin Kennedy byl odvolán a na jeho místo byl převelen právě Dudley W. Morton. Okamžitě nechal nastoupit posádku a sdělil jí, že od této chvíle bude ústředním úkolem nikoliv přežít, ale v první řadě nemilosrdně potápět lodě. Posádka jednohlasně uvítala změnu válečného kurzu a už velmi brzy se měla dozvědět, jak si to nový kapitán představuje. První úkol byl průzkum japonské základny Werwak. Po připlutí k základně Morton seznámil posádku s plánem. Bez ohledu na cokoli tam Wahoo vpluje a potopí všechno co potká. Okamžitě po v plutí do zálivu na periskopovou hloubku se dostal do hledáčku Wahoo torpédoborec Harusame. Naneštěstí japonské hlídky si všimli periskopu a Harusame vyrazil do boje. Wahoo vystřelila postupně pět z šesti příďových torpéd, která Harusame dokázal zkušeně vymanévrovat. Situace se zdála pro Wahoo fatální, avšak Marton zachoval chladnou hlavu a poslední torpédo si schoval až do chvíle, než byl torpédoborec od ponorky vzdálen sotva půl kilometru. Na tuto vzdálenost Harusame už nezvládl srážce s torpédem zabránit a těžce poškozen se vrátil na mělčinu. Do bojů se dostal až po ročních opravách. Na posádku Wahoo čekala ještě druhá část úkolu, a to byla hlídka u Palauských ostrovů. 

Až do této chvíle se může zdát počínání velitele Mortona jako sice poněkud riskantní, ale úspěšné a hrdinské. To vše se mělo změnit právě u Palauských ostrovů, kde posádka Wahoo zpozorovala konvoj čtyř nepřátelských lodí mířících ze Singapuru na Novou Guineu. Byl vydán rozkaz vypálit torpéda na tři lodě současně a každá byla alespoň jedním torpédem zasažena. Kapitán čtvrté lodě se rozhodl pro přímou konfrontaci a svou loď nasměroval přímo na Wahoo s cílem se srazit. Morton nařídil vystřelit dvě torpéda a potopit se. Po návratu na periskopovou hloubku spatřil jednu loď ochromenou stát, druhá se snažila o pomalý ústup, třetí byla v ústupu o něco rychlejší a čtvrtá se již potopila. Stojící loď byla okamžitě obdařena dalšími dvěma torpédy a byla naprosto zničena. Posádka této lodi čítala 1126 vojáků z polního skladu a 491 indických zajatců, určených na hrubou práci. Dvacet záchranných člunů samozřejmě nedostačovalo, a tak zbytek vojáků i zajatců se ocitl na hladině. Wahoo se mezitím pokusila o pronásledování zbylých dvou lodí, ale vybila si akumulátory, a tak se vynořila, aby je dobila a torpédisté naládovali torpédomety. V tento okamžik se stalo něco naprosto nepochopitelného. Než se trosečníci stihli vzdálit, tak Morton nařídil obsadit palubní automatické protiletadlové dělo a rozkázal pálit do trosečníků. Nejdřív byly zničeny čluny a následně se palba obrátila na přímo do přeživších. Morton neměl slitování a chtěl pobít úplně všechny, kteří přežili potopení lodi. Naprosto neregistroval fakt, že mezi Japonci plavou i vousatí indičtí vojáci, takže zabíjel i spojence. Celý masakr trval téměř čtyřicet pět minut, během nichž se ponorce dobily akumulátory a mohla pokračovat v pronásledování zbylých dvou lodí. Nutno dodat, že je dostihla a nasypala do nich svá poslední torpéda. Ačkoliv se Morton snažil pobít všechny, tak se mu to jako zázrakem nepodařilo. Den po masakru proplouvala oblastí nákladní loď a zachránila stovky mužů. Japonské prameny uvádí jako konečný součet zastřelených 86 japonských vojáků, 269 indických zajatců a jednoho člena posádky lodi. 

Po návratu do Pearl Harboru byl Morton vyzdvihován jako hrdinný kapitán bojující statečně proti nepříteli. Ačkoliv bylo velitelství jasné, že tento čin není úplně v pořádku, nechali celou záležitost být. Mezi ponorkovými kapitány však Morton získal pověst chladnokrevného vraha. Veřejně si ovšem nikdo jeho čin zpochybnit nedovolil. Wahoo ještě dalších osm měsíců zatápěla Japoncům i když do trosečníků už nikdy nestřílela. Osud ponorky SS-238 Wahoo s velitelem Dudleyem W. Mortonem se naplnil u ostrova Hokkaidó 11. října 1943, kdy jej spatřili pobřežní dělostřelci a zahájili palbu. Po prvním zásahu se Wahoo potopila a piloti, vyslaní z ostrova, když uviděli olejovou skvrnu na hladině, tak tam shodili ještě tři hlubinné miny. Nikdo to nepřežil.

Tak se uzavřel osud kapitána Dudleyho W. Mortona a jeho posádky na ponorce SS-238 Wahoo. Admirál Lockwood chtěl Mortona ještě nechat vyznamenat in memoriam kongresovou medailí cti, ale díky masakru u Paulaských ostrovů s tímto návrhem nepochodil.

Žádné štítky.