Lauri Törni-vojákem tří armád, ale vždycky proti komunistům 2. část

Životní příběh Lauriho Törniho by vydal alespoň na tři normální životy. Je to ukázka vůle a nezlomného ducha bojovníka, který byl naprosto odhodlán bojovat proti Sovětům a komunistů obecně a do konce života. Nehleděl při tom, na jaké straně historie právě stojí, a to mu mělo do budoucna zajistit nemalé problémy.

Po druhém zranění minou v roce 1944 ležel Lauri v nemocnici, kde se dozvěděl, že právě obdržel nejvyšší finské vojenské vyznamenání – Mannerheimův kříž. Zkompletoval si tak sbírku finských vyznamenání. Měl i německý válečný kříž druhé třídy, neboť Němci občas vyznamenávali členy dobrovolnických útvarů. Jedno z nejzásadnějších vyznamenání obdržel i od Sovětů, neboť ti na něj vypsali odměnu tři miliony finských marek. Nenávist, kterou choval k Sovětů a oni na oplátku k němu, se mu vrátila i po podpisu mírové smlouvy Finska se Sovětským svazem 5. září 1944. Lauri byl deaktivován, a ačkoliv byl finským válečným hrdinou tak se na něj všude dívali skrz prsty kvůli jeho angažmá u SS. Byl z toho zoufalý. Naděje mu svitla, když se na něj obrátili dva členové podzemní finské organizace Asekätkenta což by se dalo přeložit jako ukrývači zbraní. U některých Finů totiž stále panovala velká obava, že Sověti nakonec poruší všechny dohody a Finsko obsadí. Nabídli Törnimu možnost dalšího výcviku v Německu, tentokrát v technikách partyzánského boje. Lauri opět nezaváhal a 21. února 1945 nastoupil na německou ponorku, která jej přepravila do Schweinemundu, kde vystoupil už jako Lauri Laine.

V Neustrelitzu absolvoval výcvik Werwolfu, po kterém se plánoval vrátit do Finska. Němci mu sice slíbili loď, ale než se stačil nalodit, tak lodní doprava do Finska zkolabovala a Lauri zůstal uvězněn v Německu. Čekat na svůj osud to neměl Lauri v povaze, a tak se přihlásil u místního německého velitele ve Flensburgu, že jako Hauptsturmführer chce bojovat proti Rudé armádě. Na poprvé byl odmítnut, ale už druhý pokus byl úspěšný. Dostal velení nad přibližně třemi stovkami vojáků z provizorního praporu Kriegsmarine. Tito muži nikdy nebojovali na souši a vzhledem k celkové situaci Lauri rozhodl, že se zkusí probojovat do amerického zajetí. To se jim nakonec nepodařilo a všichni muži byli obklíčeni Rudou armádou u města Hagenow. Pro Lauriho by zajetí Rudou armádou znamenalo okamžitou popravu, a tak se rozhodl pro únik z obklíčení směrem k americkým pozicím. To se mu nakonec podařilo. Tento příběh má však ještě neskutečný zvrat v podobě amerického důstojníka, který Laurimu dal zbraně a střelivo a řekl mu ať se vrátí pro své muže a pokusí se je dostat k Američanům. Törni tuto téměř sebevražednou misi přijal a podařilo se mu své zbývající muže dostat z obklíčení k britským jednotkám.

Z britského zajetí uprchl domů do Finska, kde jej ovšem štěstí nečekalo. Po sérii zatčení a útěků se Lauri rozhodl emigrovat na stálo. Nejdříve odcestoval s kamarádem do Švédska, kde poznal svou životní lásku Marje Kops. Ještě, než si však mohl Marje vzít, musel se zajistit do budoucna. Nechal se tedy najmout na několik lodí až skončil na lodi MS Skagen, která měla namířeno do Ameriky. Když loď proplouvala Mexickým zálivem, Lauri skočil do moře a plaval směr alabamské pobřeží. To se mu podařilo a ihned si zažádal o politický azyl. Život v Americe pro finského imigranta nebyl vůbec růžový. Lauri se přestěhoval do Brooklynu, kde byla početná finská menšina a živil se jako tesař. Vzhledem k tomu, že v té době vešel v platnost takzvaný Lodge-Philbin Act, který umožňoval vstup do armády USA i cizincům, měl Lauri o své budoucnosti jasno. Vstoupil do armády USA jako Larry Thorne.

Jeho výjimečných schopností si všimli nadřízení, a tak po svém zařazení ke speciálním jednotkám se rychle vyšplhal až do hodnosti poručíka. Jeho chvíle přišla v roce 1963, kdy se v Iránu zřítilo americké letadlo a bylo bezpodmínečně nutné zajistit dokumenty, které převáželo. Dvě předchozí výpravy selhaly a až jednotka, vedená Thornem byla na horké Iránské půdě úspěšná. Díky této akci se stal Larry Thorne pojmem. V podstatě hned po této akci Thorne odletěl na první turnus do Vietnamu v roce 1964. Odsloužil si půl rok, ale velmi rychle se do Vietnamu vrátil a v únoru 1965 byl součástí speciální skupiny pojmenované Military Assistance Command, Vietnam Studies and Observation Group. Tato jednotka prováděla tajné operace, o kterých leckdy neměl ponětí ani americký Kongres.

Bohužel akce z 18. října 1965 se Thornemu nakonec stala osudnou. Ačkoliv poskytoval leteckou podporu pro výsadek v Laosu a díky zhoršujícímu se počasí dokonce celou akci zrušil, tak jeho vrtulník se už na základnu nevrátil. Američané po zmizelém vrtulníku pátrali neobvykle dlouho avšak bez výsledku. Nakonec byl Thorne prohlášen za mrtvého z důvodu havárie v Jižním Vietnamu.O akci v Laosu se samozřejmě mluvit nesmělo. Vrak vrtulníku i s Thorneho ostatky byl nakonec nalezen až v roce 1999. Speciální tým identifikoval tělo Larryho Thorneho, a to bylo převezeno zpět do Ameriky a se všemi vojenskými poctami pohřbeno na Arlingtonském vojenském hřbitově.

Žádné štítky.