Henry Robert Cain – ohluchý britský důstojník proti německým Tigerům

V září roku 1944 se uskutečnila největší výsadková operace druhé světové války s názvem Market Garden. I přes pečlivé naplánování a obrovskému množství nasazených mužů a techniky se stala tato operace neúspěšnou. Její prvotní cíl, při kterém měli spojenci obsadit několik mostů v okupovaném Nizozemí a následně se dostat přes Rýn, bohužel narazil na tuhou a velmi dobře organizovanou obranu Wehrmachtu. Přes neúspěšnost celé operace se našlo dost mužů jejichž činy budí i po mnoha letech neskrývaný obdiv a respekt.

Robert Henry Cain se narodil 2. ledna 1909 v Šanghaji, avšak celé mládí prožil na ostrově Man ležícím mezi Anglií a Irskem. V roce 1928 nastoupil do armády, kde po odsloužení závazku nastoupil do aktivních záloh. Už v roce 1940 byl povolán zpět, a to rovnou k velení Jižního Staffordshirského regimentu, který spadal pod elitní 1. výsadkovou divizi takzvaných Rudých ďáblů. S tímto plukem se účastnil i vylodění na Sicílii ovšem nejzásadnější činy vykonal až v rámci spojenecké operace Market Garden v Nizozemí.

Ačkoliv se mohlo zdát, že v Nizozemí neměl Wehrmacht žádné síly, schopné odolat spojeneckým parašutistům, opak byl pravdou. V Nizozemí byla v době invaze dislokovány kompletní 2. a 9. pancéřová divize SS, které právě v Nizozemí nabíraly síly. Cain se svými muži měl být vysazen u Arnhemu pomocí kluzáků. Komplikace nastala už v Anglii, když se jejich kluzák zřítil. Havárie se obešla bez zraněných, a tak mohl Cain a jeho muži vyrazit znovu v závěsu za ostatními paragány. Hned po přistání začal Cain shromažďovat své muže a přesouvat se k Arnhemu na setkání s dalšími britskými jednotkami. Dne 18 září ráno se Cainův druhý prapor střetl v Arnhemu s druhou pancéřovou divizí SS. Zásadní nevýhodou proti německým tankům Tiger byla výbava parašutistů, se kterou skákali. Měli v podstatě jen pušky a kulomety Bren. Nesmíme ovšem zapomínat, že Britové byli vyzbrojeni i poměrně speciální zbraní jménem PIAT. Jednalo se v podstatě o britskou variantu americké bazuky či německého panzechschrecku ovšem s tím rozdílem, že se jednalo o čepový minomet. Nevýhodou byla vysoká váha a poměrně malá průraznost jednotlivých střel. Oproti tomu výhodou byla relativní tichost střelby a možnost střílet i v leže. Tyto náboje hledal Cain po Arnhemu několik hodin. Celkově se situace pro Cainovy vojáky rapidně horšila a v půl dvanácté dopoledne už byli Britové téměř bez munice a šance na získání posil byla mizivá. V takto tísnivé situaci se dokázali Britové spojit s jedenáctým praporem, ale situaci to výrazněji nezlepšilo. Němci přesně věděli, kde Britové jsou a ani marné pokusy dobít německé pozice se nesetkali s úspěchem. Cainovi muži se proto zakopali kolem živých plotů a čekali. Německé útoky zredukovali Cainovi muže z tisícovky na stovku a major měl jen pár hodin na to, připravit si obranu proti přesile Wehrmachtu navíc složené z elitních jednotek. V tu chvíli začal úřadovat Cain, který popadl jeden z PIATů a vrhnul se proti přijíždějícímu tanku Tiger. První rána jej ještě nepoškodila, ale už druhou ranou na neskutečných patnáct metrů dokázal trefit pás tanku a vyřadit jej z provozu. Tank navíc začal hořet a vylézající posádku Cain bez milosti zlikvidoval. V tuto chvíli byl již major postřelen, ale to nebránilo pokračovat v akci, neboť zaútočil druhý Tiger. Cain se opět přiblížil k tanku a když chtěl vystřelit tak se mu PIAT zasekl. Díky použitému výbušnému střelivu s časovačem Cainovi vybuchl PIAT v ruce a na čas jej oslepil. Major tak intenzivně nadával, dokud tento tank nezlikvidovala střela z blízkého protitankového kanónu. V nemocnici, kam jej odnesli, přibližně za půl hodiny opět získal zrak a ignorujíce ošetřující lékaře se vrhnul se svými muži zpět do boje. S8m zlikvidoval pomocí PIATu další tank, ačkoliv přišel o sluch díky ohlušující palbě. Cain pálil, dokud v celé jednotce nedošla munice a pak si sedl za šestiliberní kulomet a pálit dál přičemž zlikvidoval další tank. Když zneschopnil kulomet tak si vzal malý dvoupalcový minomet a používal jej jako improvizovanou bazuku na extrémně malé vzdálenosti.

Pět dnů trvající boje Robert Henry Cain zcela vyplnil ničením německých tanků a samohybných děl. S8m odpravil čtyři Tigery, dva Panzery IV a několik samohybných děl StuG III. Zajímavou třešničkou byla situace, kdy se po rozkazu k ústupu ještě dokázal někde oholit, aby vypadal jako správný britský důstojník.

Robert Henry Cain obdržel Viktoriin kříž v prosinci roku 1944, ale tím pro něj válka neskončila. Později byl vypraven do Norska, které pomohl osvobodit. Jeho tvář byla v roce 1981 zvěčněna na poštovních známkách ostrova Man. Zemřel na následky rakoviny v roce 1974.