Einsatzgruppen – obávané pohotovostní oddíly rozsévali smrt po celé Evropě

V tak obrovském konfliktu jakým byla druhá světová válka se odehrálo mnoho ukrutností a válečných zločinů provedených vojáky obou soupeřících stran. Leckdy se jednalo o zkraty vyvolané válečnou frustrací anebo touhou pomstít své padlé kamarády. Někdy se však tyto věci páchaly s chladným rozmyslem, a nikoliv jako momentální nápad, ale jako předem důkladně promyšlený plán. Mezi takové zrůdné plány patřil bezesporu i takzvané „Die Endlösung der Judenfrage“ což se běžně překládá jako konečné řešení židovské otázky a jejíž provedení dostalo konkrétní formu v lednu 1942 na konferenci ve Wansee. Jedním z nejhorších nástrojů konečného řešení se staly jednotky známé jako Einsatzgruppen.

Počátky jednotek Einsatzgruppen spadá do období ještě před válkou, kdy se z příslušníků policie, gestapa a Sicherheitdienstu verbovali členové Einsatzkommanda, jeho úkolem prozatím nebylo systematické vraždění, ale pouze zastrašování politických i ostatních oponentů. Tato pohotovostní komanda se výborně osvědčila při anšlusu Rakouska v roce 1938 a tak byla nasazena i v pomnichovském vyklízení československého pohraničí. V této době již tyto jednotky dostaly svůj konečný název Einsatzgruppen a poprvé dostaly povolení zabíjet. I přes toto povolení však nejsou důkazy, že by k něčemu takovému v Sudetech z rukou Einsatzgruppen docházelo. Jejich chvíle měla přijít o pár měsíců později.

Když 22. září 1939 nacisté napadli Polsko a jednotky Wehrmachtu rychle postupovaly tak jim v patách šli i jednotky Einsatzgruppen. Došlo i k systematickému rozdělení do pěti skupin, které nesly označení římskými číslicemi. Každá skupina byla pak dále rozdělena ještě do menších jednotek takzvaných Einsatzkommandos, kterých bylo většinou pět a pracovaly samostatně spadajíce pod velení Einsatzgruppen. Toto značení doznalo změny po invazi do Sovětského svazu, kdy se tyto jednotky začali označovat písmeny A až D. Skupiny Einsatzgruppen podléhaly vojenskému velení ovšem pouze v bojové linii a těsně za ní. Hlouběji v zázemí již operovali zcela samostatně a velitelé Wehrmachtu nesměli do jejich činnosti, jakkoliv zasahovat. Oficiální náplní Einsatzkommnados v Polsku bylo potlačovat protiněmecké živly, zabraňovat sabotážím a zatýkat nežádoucí osoby. Neoficiálně však měli poněkud jiné rozkazy přímo od svého vrchního velitele Heinricha Himmlera. Měli naprosto zlikvidovat polskou inteligenci, neboť se Himmler domníval, že po likvidaci polských vůdců a inteligence se polský národ lépe podvolí. Pravdou zůstává, že na činnost Einsatzkommnad se velitelé Wehrmachtu koukali skrz prsty a dokud byli ve sféře vlivu pravidelné armády tak si nepočínali tak brutálně. Bohužel pro civilisty armáda postupovala vpřed a Einsatzkommanda zůstávala a kooperaci s místními policejními sbory namířila svou pozornost na židovské obyvatele.

I přes zvěrstva páchaná na polských židech a inteligenci ta nejhorší část angažmá Einsatzgruppe ve válce měla teprve přijít. V prosinci 1940 započala operace Barbarossa, která znamenala porušení paktu Molotov-Ribbentrop a znamenala také přesun jednotek Einsatzgruppen na východní frontu. Jednotlivé skupiny měli své sféry vlivu a operační území. Einsatzgruppen A pod velením SS Brigadeführera Franze Walthera Stahleckera působila v Pobaltí, Einsatzgruppe B pod velením SS Gruppenführera Arthura Nebeho byla dislokována v Bělorusku, Einsatzgruppe C pod velením SS Brigadeführera Otto Rasche vraždila na Ukrajině a Einsatzgruppe D pod velením SS Brigadeführera Otto Ohlendorfa terorizovala obyvatele Besarábie, Krymu a Kavkazu. Na všech těchto místě uskutečnily pohotovostní oddíly s nemalou pomocí místních policejních a dobrovolnických jednotek hrůzné válečné zločiny. Vraždili ženy, muže, děti, a to leckdy velmi brutálním a nepochopitelným způsobem. Masakry na litevských Ponarech, kde zemřelo kolem 100 000 lidí, v lotyšské Rumbule kde zemřelo 25 000 lidí, likvidace běloruského ghetta v Minsku kde zahynulo asi 20 000 lidí, ukrajinský Babi Jar kde Einsatzgruppen povraždili kolem 33 000 lidí. To je jen malý výčet zločinů těchto pohotovostních oddílů jejíž vznik a působení neměl jiný účel nežli masové vraždění židovského obyvatelstva a mnohých dalších obětí z řad civilního obyvatelstva

Žádné štítky.