Ačkoliv Japonsko vedlo různé konflikty ještě těsně před druhou světovou válkou, tak jeho vstup do této války v prosinci 1941 předznamenal krvavé a nemilosrdné boje v Tichomoří. Ani Američané a ani ostatní národy bojující proti Japoncům netušili, jako moc jsou vojáci země vycházejícího slunce houževnatí a nemilosrdní. Pokud jim došli náboje neváhali se vrhat do boje s bajonety a tradičními japonskými meči, na které nebyla protistrana připravena. Nejednou došlo k naprosto nepředstavitelným zraněním, které způsobili Japonci právě svými sečnými a bodnými zbraněmi. Ovšem i přes tyto nekonvenční způsoby boje se našli tací, kteří dokázali Japoncům jejich houževnatost tvrdě vrátit. Jedním z takových mužů byl George Albert Cairns.
Cairns se narodil 12. prosince 1913 v Londýně. Jeho zásadní válečné angažmá se datuje rokem 1942, kdy náležel k Somersetské lehké pěchotě v hodnosti poručíka. Tato pěchota byla dislokována v Barmě, kde bojovala proti Japoncům. Úkolem Georgovi jednotky byly dlouhé hlídky uprostřed nepřátelského území. V březnu roku 1944 byl George i se svými muži na patrole kolem kopce jménem Henu na jehož vrcholu byla velká pagoda. Díky nepsané dohodě, že pro vojenské akce se nesmí používat náboženská místa, se Britové utábořili s pocitem, že jsou v okolí sami. Opak byl pravdou, neboť se nedaleko utábořili také Japonští vojáci se stejným pocitem bezpečí. Noc byla ještě klidná, avšak hned ráno narazili Britové na japonskou hlídku, kterou promptně zlikvidovali. Střelba však zburcovala ostatní japonské vojáky, kteří neváhali a na somersetské zaútočili právě z vrcholu kopce. Po prvotním překvapení Britové spolu s Gurkhy, kteří byli součástí somersetského pluku, opětovali palbu na japonské pozice. Když zaznamenali slábnoucí odpor, odhodlali se k frontálnímu útoku. Bohužel na vrcholu kopce na ně zaútočili ukryté japonské jednotky s nasazenými bajonety pro boj zblízka. Britové svoje bajonety ani neměli nasazené, neboť neočekávali takhle masivní útok, a tak své pušky používali jako kyje a Gurkhové bojovali se svými tradičními noži kukri. Někteří japonští vojáci byli vybaveni nejen bajonety ale i vojenskými meči Guntō.
Tato bitva byla velmi krvavá a nesmiřitelná. Boj nablízko muže proti muži byl nesmírně vyčerpávající. I George bojoval v čele svých mužů. V přímém souboji se na George vrh japonský důstojník a svým mečem mu téměř odsekl levou paži u ramene. George jej zastřelil svým posledním nábojem. Každý, kdo by utržil takové zranění, by se stáhl do zázemí a nechal se ošetřit. George však zvedl japonský meč a začal Japonce nemilosrdně masakrovat. Pohled na George, který byl zkrvavený, ruku na posledních šlachách a se zuřivým výrazem ve tváři kolem sebe mává mečem, byl pro Japonce natolik děsivý, že se stáhli. Po několika minutách urputného boje George padl díky vyčerpání a masivní ztrátě krve. Zdroje se liší v tom, komu George řekl svá poslední slova. Mluví se o generálu Michaelu Calvertovi nebo poručíku Normanu Durantovi. Jeho slova se však zachovala. Na nosítkách se naklonil a řekl: „Vyhráli jsme, pane? Je všechno v pořádku? Splnili jsme úkol? O mě nemějte starosti.“ Po bitvě zůstalo na bojišti 42 mrtvých japonských vojáku včetně několika důstojníků.
George Albert Cairns byl s vojenskými poctami pohřben na Taukkyanském válečném hřbitově v Barmě. V roce 1949 mu byl in memoriam udělen Viktoriin kříž.
Žádné štítky.