Gonzalo Guerrero – v čele mayských bojovníků proti Cortézovi

Dobývání Ameriky jakožto nově objeveného kontinentu skýtalo v 16. století spoustu možností, jak zbohatnout a proslavit se. Spousta mužů při tomto dobrodružství zemřela, avšak ani to nezastavilo další a další conquistadory z různých zemí, aby se alespoň nepokusili urvat si něco pro sebe. Domorodé indiánské kmeny z toho nebyly nikterak nadšené a intenzivně bojovali s nově příchozími vetřelci. Příběh mužů, kteří ztroskotali u pobřeží Yucatánu však dostal zcela nečekaný směr. Těmi muži byli Gonzalo Guererro a Gerónimo de Aquilar.

Vše začalo plavbou lodi pod kapitánským velením Vasca Nuñez de Balboa roku 1511. Loď vyrazila z Panamy do Santo Dominga a díky bouři narazila na mělčinu u pobřeží Yucatánu. Přeživší z lodi se dostali na pobřeží, kde už na ně čekali místní mayští bojovníci z kmene Yucateco, kteří je zajali. Několik mužů bylo obětováno při krvavých mayských rituálech a další zemřeli na tropické nemoci. Sám kapitán zřejmě skončil jako rituální oběť. Z celé posádky se podařilo přežít tyto útrapy jen Guerrero a de Aquilar. Na rozdíl od mnicha Géronima de Aquilar se Guerrero dokázal asimilovat do mayské společnosti výrazně lépe jakožto válečník. Získal si důvěru svých mayských spolubojovníků, a dokonce se oženil s dcerou místního náčelníka. Legendy o bílých mužích žijících mezi indiány byly známé i na evropském kontinentě, a tak když se o osm let později na yucatánském pobřeží vylodil slavný conquistador Hernán Cortéz, tak správně vytušil, že se může jednat o přeživší ze ztroskotaných lodí. Cortéz využil domorodé indiány, které zajal, aby po nich poslal dopisy psané ve španělštině pro zajaté muže. Zatímco Gonzalo nereagoval na Cortésovu výzvu, tak Gerónimo de Aquilar dokázal uprchnout a na ukradené kánoi se dostat až na španělskou loď. De Aquilar se sice snažil Guerreru přesvědčit ke společnému útěku, ale ten jej rezolutně odmítl, neboť nechtěl opustit svou rodinu a své výsadní postavení uvnitř kmene.

Cortézovi vojáci několikrát prohráli střet s mayskými válečníky a Cortéz vydedukoval, že úspěšnost indiánů má na svědomí právě Guerrero, který byl skvělým válečníkem a své zkušenosti proti Španělům předal svým novým spolubojovníkům. Bylo rozhodnuto, že Guerrero musí být zajat. Tohoto nesnadného úkolu na neznámém a nezmapovaném území se ujal Pedro de Alvarado doplněn o několik mužů z Cortézovi posádky. I přes veškeré snahy se mu nepodařilo Guerreru zajmout a ani zabít. Svůj konec našel Gonzalo Guerrero v bitvě mezi španělskými dobyvateli a Cicumbou u města Ticamaya, které se nachází na území dnešního Hondurasu v roce 1536. Ačkoliv bylo po bitvě nalezeno tělo španělského válečníka s mayskými tetováními, tak některé historické prameny uvádějí, že zemřel již před rokem 1532. Socha tohoto významného muže stojí v Akumalu v Mexiku a jejím autorem je sochař Raúl Ayala Arellano.

Osud mnicha Gerónima de Aquilar se naplnil ve službách Hernána Cortéze, kde využil svou znalost mayského jazyka. Jeho pomoc při dobývání mayských území byla pro Cortéze nedocenitelná, ačkoliv neznal Nahuatl, což byl jazyk domorodých Aztéků. Na tuto práci se Cortézovi podařilo získat aztéckou princeznu Malintzin, která byla v mládí prodána Mayům, a tak se velmi ráda postavila proti aztéckým kmenům. Její znalost obou dialektů byla pro Španěly naprosto zásadní. Oba tito trosečníci se stali symbolickým postavami dvou stran španělského dobývání Ameriky. Gonzalo Guerrero jako statečný bojovník proti španělské expanzi a Gerónimo de Aquilar byl ztělesněním snah španělských dobyvatelů.

Žádné štítky.