Virginia Hall – Kulhající dáma trnem v oku nacistickým okupantům

Obecně lze říci, že se ženy ve válečných konfliktech nevyskytovaly příliš často v předních liniích i když se samozřejmě našli výjimky. Jejich působení bylo převážně v zázemí ať už jako zdravotní sestry nebo byly součástí štábů velení. Našlo se ovšem i několik případů, kdy žena nejen dokázala svým bojovým nasazením a odvahou překonat mnohé mužské protějšky, ale někdy byly ženy naprosto nenahraditelné. Jedním z odvětví, kde byly ženy leckdy nepostradatelnými, byla špionáž a práce v utajení v týlu nepřítele. Taková práce byla nanejvýš nebezpečná a v případě selhání měla jen jedno řešení a tím bylo mučení a smrt. I přes nikterak vábnou budoucnost se v řadách tajných služeb objevilo několik nesmírně odvážných žen a mezi nimi i Virginia Hallová, které nacisté přezdívali Kulhající dáma.

Virginia Hallová se narodila v americkém městě Baltimore ž. dubna 1906 do rodiny zámožného bankéře Edwina Lee Halla a sekretářky Barbary Virginie Hammelové. Díky rodičům studovala na prestižních školách v USA a následně odcestovala do Evropy, kde se na dalších univerzitách naučila plynně italsky, německy a francouzsky. Její život a kariera se ubírala směrem zahraniční diplomacie a nezdálo se, že byl velmi vzdělanou a okouzlující mladou dámo mělo cokoliv zastavit. Pracovala na ambasádách ve Varšavě, Tallinnu, Vídni a v turecké Smyrně, kde byla bohužel při lovu zraněna natolik vážně, že musela prodělat amputaci nohy pod kolenem. Díky této částečné invaliditě se jí zavřela cesta k vysněné diplomacii a Virginia si musela hledat jinou cestu.

V roce 1939 opustila diplomatické služby a odjela do Paříže pomáhat a ta ji také zastihl začátek války. Po pádu Paříže se jí podařilo dostat přes Španělsko až do Anglie, kde jí naverbovalo Oddělení pro zvláštní operace (SOE). Ačkoliv návrat do Francie a odhalení by Virginii stál jistojistě život, rozhodla se nechat se vyslat jako reportérka New York Post do Francie, kde v srpnu roku 1941 založila odbojovou skupinu. Díky americké neutralitě bylo její krytí relativně bezpečné, a tak informovala o útrapách židovského obyvatelstva, organizovala shozy materiálu pro odboj i pomáhala válečným zajatcům dostat se do bezpečí. Když v roce 1942 vstoupily USA do války, musela se Virginia chovat ještě více obezřetně, avšak ani zvýšené nebezpečí odhalení ji neodradilo a po dalších čtrnáct měsíců úspěšně pracovala pro odboj. V té době ji gestapo začalo intenzivně hledat a Virginia byla nucena s falešnými doklady uprchnout z Francie, neboť byly všude vyvěšeny její podobizny a gestapo zintenzivňovalo snahy jí dopadnout. V té době ji Němci dali přezdívku „La Dame qui Boite“ neboli Kulhající dáma. K útěku přes Pyreneje do Španělska se váže pozoruhodná událost, kdy Virginia ohlásila velení SOE, že ji jakýsi Cuthbert komplikuje rychlé ústupy před gestapem. Z velení přišla odpověď, že pokud ji bude Cuthbert činit dále potíže, má jej eliminovat. Velení totiž netušilo, že Virginia takto pojmenovala svou dřevěnou protézu, která jí samozřejmě komplikovala lezení po skalách. 

Na hranicích se Španělskem byla Virginia zajata a šest týdnů držena v zajetí, než bylo vykomunikováno s velením SOE její propuštění. Ve Španělsku dostala za úkol vyhledávat bezpečné úkryty pro agenty SOE, což byla práce v podstatě bezpečná a relativně nudná. Po čtyřech měsících toho měla Virginia dost a podala žádost o převelení zpět do Francie. 

Koncem roku 1943 se Virginia dostala zpět do Anglie, kde se po absolvování spojařského kurzu rozhodla odejít od SOE a přihlásila se k americké zpravodajské službě (OSS). Díky své dřevěné noze nemohla být vyhozena nad Francií, a tak se vrátila na palubě malé lodi a navázala své staré kontakty s francouzským odbojem. Vrátila se i přes ohromné nebezpečí, které na ní ve Francii číhalo. Gestapo již mělo její podobu, a i její hendikep usnadňoval případnou identifikaci. I přes toto ohrožení Virginia ve svých snahách nepolevila a dál vysílala důležité informace, prováděla sabotáže, plánovala shozy materiálu pro odboj a mnoho dalších věcí, kterými výrazně ztrpčovala Německým vojákům život. Ve Francii zůstala činná až do osvobození a je až neuvěřitelné, že se jí gestapu nikdy nepodařilo dopadnout. 

Po skončení války Hallová dál pokračovala ve zpravodajské činnosti, tentokrát pod hlavičkou americké tajné služby CIA. Od roku 1951 do roku 1966 patřily pod její velení státy západní Evropy, kde monitorovala sovětský vliv a připravovala případné sabotáže proti sovětské okupaci. V roce 1966 odešla do výslužby a zbytek svého života prožila na farmě v americkém městě Barnesvill ve státě Maryland po boku Paula Gastona Gioillota, se kterým se seznámila ve Francii a se kterým se účastnila akcí francouzského odboje. 

Zemřela na své farmě v červenci roku 1982 ve věku 76 let. Pochována je na hřbitově v městečku Pikesville nedaleko rodného Baltimoru.

Žádné štítky.