Krvavá odplata nacistů za pomoc partyzánům na Vizovických vrších

V průběhu celé druhé světové války se okupanti na našem území mstili za jakýkoliv odboj. Ať už byl zdánlivý nebo skutečný, trest byl téměř vždy poprava všech, kteří jakkoliv napomáhali, či se dostali do podezření. Velkou roli v dopadení odbojářů i partyzánů měli konfidenti gestapa i příležitostní udavači. Motivací těchto kolaborantů byl ve většině případů finanční zisk. Někdy své udání spojili s osobní mstou anebo nevydrželi enormní tlak. V každém případě mělo jejich počínání dalekosáhlé a tragické důsledky. Na konci války na tyto konfidenty doplatili pasekáři z Vizovických vrchů.

Na Vizovických vrších hospodařili pasekáři už od nepaměti. Jejich hospodářství byla roztroušena po nepřístupných pasekách a živobytí bylo více nežli skromné. Za války ještě museli odevzdávat podstatnou část svých produktů nacistům. Po porážce Slovenského národního povstání v říjnu 1944 se na vizovických pasekách objevili partyzáni, kteří ustoupili právě na moravsko-slovenské pomezí. Kolem Zlína operovala početná skupina pod velením majora Darana Baranoviče Murzina seskupená pod 1. československou partyzánskou brigádu Jana Žižky. Na Boží Hod roku 1944 devět partyzánů z této brigády přišlo na statek Františka Rašky nedalo osady Ploština. Ačkoliv to byli Rusové, tak se s nimi Raška domluvil díky znalosti ruštiny, kterou si osvojil jako zajatec na ruské frontě. Raškovi byli první a záhy se přidali další rodiny v Ploštině a poskytovali partyzánům tolik potřebný proviant, léky i ošetření a někteří dokonce pomáhali při diverzních akcích. Postupem času se na Ploštině ukrývalo na 60 partyzánů, kteří pojmenovali svůj oddíl Ploština. Nejednalo se však jen o partyzány z brigády Jana Žižky, ale také o pestrou směs uprchlých válečných zajatců, dalších odbojářů a obyvatel pasekářských osad. Stávalo se, že i kolaboranti a konfidenti, kteří si uvědomovali obrat situace, vstupovali do řad odboje, aby si zajistili poválečné alibi. Nikoliv ovšem všichni. K oddílu Ploština se přidal i František Machů a Oldřich Baťa, údajně pronásledovaní gestapem, což doložili i mnohačetnými podlitinami z údajného mučení. Partyzáni jim uvěřili a nevědomky tak odsoudili spoustu nevinných lidí k smrti. Dne 18. dubna 1945 nastoupil Machů s Baťou na hlídku, ze které v noci zběhli a udali partyzány včetně pomahačů nejbližšímu oddělení gestapa. Hned druhý den 19. dubna vyrazilo trestné komando proti Ploštině. Mezi zasahujícími jednotkami byla i protipartyzánská jednotka SS „Einheit Josef“ složená převážně ze sudetských Němců a slovenských hlinkovců. Nejdříve napadli Raškův statek, kde konfidenti jasně identifikovali dcery Františka Rašky. Jak se blížili ostatní jednotky k Ploštině, vedli s sebou zajaté pasekáře a shromáždili je v osadě. Následně po vyrabování všech domů, začali chalupy zapalovat. Při výbuchu ukrytého muničního skladu v jedné z chalup, nahnali vojáci muže dovnitř, kde mnozí uhořeli. Kdo se snažil utéct byl zastřelen. Toho dne ve vypálené Ploštině zemřelo 24 osob. Identifikace osob ve spáleništi byl nesmírně obtížný a jak vypověděla přeživší Božena Húšťová ještě rok pak cítila spáleninu. 

Protipartyzánské komando SS „Einheit Josef“ však vypálením obce Ploština neskončilo. O čtyři dny později se komando přesunulo do osady Prlov, kde se jejich řádění vzpírá jakémukoliv rozumu. Bylo vypáleno osm usedlostí, kde zaživa uhořelo patnáct osob. Další byli shromážděni v místní hospodě a krutě mučeni, aby prozradili, kde se ukrývají partyzáni. Mezi zatčenými byli identifikováni tři aktivní partyzáni, kteří byli následně oběšeni na cestě do Bratřejova. Celkem tomuto řádění padlo za oběť 23 lidí. 

Těsně před osvobozením 2. května 1945 ještě Němci stihli vypálit osm usedlostí na takzvaných Vařákových pasekách, kde vojáci zajali čtrnáct lidí a odvedli je k výslechu do Valašské Polanky. Tam byli všichni mučeni, avšak nikdo z vyslýchaných nepromluvil. Nespokojení Němci se je rozhodli pro výstrahu všechny následující den oběsit, avšak na naléhání hospodyně místního faráře ženy a děti propustili. Vojáci si ponechali tři muže a mladou ženu, které odvedli a v nedaleké obci Hošťálková je popravili. 

Pro úplnost je potřeba zmínit ještě událost, která předcházela této zvůli. Dne 3. dubna 1945 nacisté obklíčili a vypálili Juříčkův mlýn v osadě Leskovec. Všichni obyvatelé okamžitě zastřeleni, a to včetně několika partyzánů, kteří byli v té době ukryti pod domem. 

Tyto tragické události, které se odehráli na úplném sklonku války, dodnes nepřestávají udivovat svou neskutečnou brutalitou a nemilosrdností a zároveň jsou mementem hrdinného odporu proti okupaci. 

Žádné štítky.