Desmond Doss – válečným hrdinou bez jediného výstřelu

Válka dokáže člověka úplně zlomit. Je vystaven nepředstavitelným věcem, které musí buď sám provádět nebo být alespoň svědkem. Samotný tlak ze strany vlastních spolubojovníků leckdy dokáže nerozhodného vojáka popostrčit k věcem, kterých za normálních okolností nebyl schopen. O to neuvěřitelnějšími jsou ukázky morální integrity, kdy člověk nepoleví ze svého přesvědčení ať už náboženského nebo etického. Jedním z takových mužů byl i desátník Desmond Doss.

Desmond se narodil 7. února 1919 ve městě Lynchburg v americkém státě Virginie. Jeho otec William T. Doss byl tesař a zároveň válečný veterán z první světové války. Matka Berta E. Dossová pracovala v továrně na boty. Oba rodiče byli zaníceními členy Církve adventistů sedmého dne a ve stejné víře byl vychován i malý Desmond. Právě křesťanská věrouka adventistů způsobila Desmondovi nemalé potíže. V dubnu roku 1942 se dobrovolně přihlásil do armády, neboť USA právě vstoupily do války. Hned u odvodu vzbudil pozdvižení oznámením, že mu jeho náboženské přesvědčení znemožňuje zabíjet nepřítele potažmo nosit jakoukoli zbraň. Jeho přáním bylo zařazení k nebojovým jednotkám, což se u nadřízených nesetkalo s valným nadšením a Desmond si vysloužil nálepku odpírače a zbabělce. 

Po absolvování zdravotnického kurzu byl Desmond přidělen jako medik 77. pěší divizi, která byla poslána bojovat do Pacifiku. I přes neutuchající šikanu z řad vlastních spolubojovníků i nadřízených se Desmond nevzdal a z armády neodešel. Jsou zaznamenány případy, kdy po něm vojáci házeli boty. Důstojníci se ho chtěli zbavit, a ačkoliv to zkoušeli mnoha způsoby nakonec se jim to nepodařilo a Desmond odjel se svou jednotkou do akce. Tou bylo vylodění na ostrově Guam v červenci roku 1944. Proti americkým vojákům tu stálo snad úplně všechno. Od nesnesitelného vlhka, bahna a neprostupné džungle po hordy fanatických japonských obránců.  A právě tady ukázal Desmond naplno svůj potenciál a neskutečnou osobní odvahu. Každý den se pohyboval po bojišti a tahal z něj zraněné vojáky do zázemí, aniž by byť jen jednou vystřelil. Hlásil se dobrovolně i na hlídky, do kterých nebyl primárně určen. Jeho renomé začalo stoupat a vojáci, kteří jím dříve pohrdali, mu teď děkovali za záchranu života. Naprosto je fascinovalo, jak se Desmond pohybuje dnes a denně po bojišti zcela neozbrojen. Nedůvěru v neozbojence vystřídal obdiv a respekt. Tady si Desmond vysloužil svou první Bronzovou hvězdu za plnění povinností.

Po Guamu se jednotka přesunula do zálivu Leyte na Filipínách, kde se vylodila a necelé dva týdny se věnovala výcviku v zázemí. Vyčistit záliv Ormoc od nepřítele, tak zněl rozkaz, který se i Desmondova jednotka vydala splnit 6. prosince 1944. Tady to bylo stejné zelené peklo jako na Guamu. Vlhkost, bahno, džungle a hromady Japonců, kteří se nemínili vzdát. Při jedné akci se Doss proplížil pro dva zraněné vojáky, kteří leželi v palebném poli dvou japonských kulometů. Jeden voják byl mrtvý a druhý těžce zraněný. Desmond jej po neustávající palbou odtáhl do bezpečí, kde jej naložil na vlastnoručně vyrobená nosítka z bambusu a odtáhl do polní nemocnice. Tímto způsobem Doss zachránil velké množství mužů. Za tuto konkrétní záchranu si vysloužil další Bronzovou hvězdu. Jeho reputace se zvyšovala den ode dne a muži 77. pěší divize nechtěli jít do boje bez něj, neboť věřili, že pro ně Doss přijde i do samotného pekla.  

To peklo má jméno Okinawa. Invaze amerických armádních sborů na tento ostrov byla předznamenáním poslední velké bitvy druhé světové války. 77. pěší divize se společně s Dossem dostala na Okinawu až po déle než třech týdnech tvrdých bojů. Japonci byli ochotni obětovat všechno a každý metr země byl vykoupen krví. Dossova jednotka dostala za úkol zdolat japonský opěrný bod nacházející se na 120 metrů vysokém srázu jménem Maeda, kterému Američané dali přezdívku Hacksaw Ridge. Když se vojáci pomocí síťových lan dostali až na vrchol útesu, byli okamžitě zasypáni hustou palbou z minometů, děl i kulometů. Vojáci padali po desítkách, a nakonec byli zatlačeni zpět po lanech dolů pod útes. Nahoře zůstali jen mrtví, zranění a Desmond Doss. Pět hodin Desmond neúnavně odtahoval zraněné vojáky Japoncům pod nosem směrem k okraji útesu, kde je pak pomocí lan spouštěl dolů. Je téměř nepředstavitelné, co dokázal. Po pěti hodinách pod palbou dokázal zachránit na 75 vojáků, které pak spouštěl z útesu dlouho do noci. Když ještě v noci na místo dorazil divizní generál Andrew D. Bruce, nevěřil svým očím. Z útesu se pořád spouštěli noví a noví zachránění. 

V dalších bojích Doss utrpěl zranění, když se snažil odkopnout granát, který letěl přímo do kráteru plného vojáků. To se mu nepovedlo, a i když o nohu nepřišel, tak jej zasáhlo na 17 šrapnelů. Sám si zranění ošetřil a následně ošetřil i zraněné v kráteru. Sám uvolnil své místo na nosítkách těžce zraněnému vojákovi a pokračoval v tom co uměl nejlépe. V této akci jej postřelil japonský odstřelovač do ramene, a tak se Doss, který byl naprosto vyčerpaný mimo jiné i masivní ztrátou krve, sám evakuoval do zázemí. Až v polní nemocnici zjistil, že na bojišti ztratil svou Bibli, která pro něj byla nepostradatelná. Měl jí neustále u sebe. Než se Desmond stačil zotavil tak byla Okinawa dobyta a válka nabrala rychlý konec. Doss byl odvelen domů, kde na něj čekalo překvapení v podobě nalezené bible. Příslušníci jeho jednotky se ji vydali hledat po porážce Japonců a po nalezení ji poslali Demsondovi domů. Těsně po válce byl za záchranu vojáků u Hacksaw Ridge dekorován prezidentem Harrym S. Trumanem Medailí cti. Je tak jediným mužem, který dostal Medaili cti, aniž vzal do ruky zbraň. 

Desmond Thomas Doss zemřel 23. března 2006 ve svém domě v Piemontu ve věku 87 let.

Žádné štítky.