Douglas Bader – beznohý pilot i stíhací eso RAF

Letecká bitva o Británii je jedním z neuvěřitelných příběhů Druhé světové války. Hrdinný boj o všechno ve výšce několika kilometrů přinesl mnoho obdivuhodných osobností a jejich činů. Avšak i v této konkurenci vystupuje jméno jednoho muže, který svými schopnostmi, odvahou a neskutečnou vůlí proslul jako legendární stíhací eso RAF. Tím mužem byl Sir Douglas Robert Steuart Bader.

Douglas Bader se narodil do rodiny stavebního inženýra Fredericka Roberta Badera v roce 1910. O otce přišel v První světové válce. Ačkoliv byl přijat na Cambridge, tak nakonec nastoupil na univerzitu St. Edwards v Oxfordu. Jeho výbušná a dobrodružná povaha se projevovala už na univerzitě, kde byl několikrát málem vyloučen. Vojenské vzdělání získal na vojenské letecké škole RAF Cranwell. V roce 1930 dostal Bader na létání dvojplošník Bristol Bulldog, a právě při pilotování tohoto letadla přišel v důsledku nehody o obě nohy. Při neuváženém pokusu o přemet v nízké výšce škrtl o beton a poslal letadlo nekompromisně k zemi. Nezůstalo z něj nic než hromada dřeva, kovu a benzínu. Je až s podivem, že Bader tuto havárii přežil, avšak po převozu do nemocnice mu museli být amputovány obě nohy z důvodu rozdrcení. Jedna pod kolenem a druhá nad ním. V rámci kompenzace dostal Bader nové hliníkové nohy a po uzdravení se musel naučit znovu chodit. Díky své nezlomné vůli si Bader chůzi znovu osvojil do té míry, že zvládl řídit auta, hrát golf, a hlavně se opět vrátit do kokpitu letadla. I přes své zjevné schopnosti pilota byl z aktivní služby vyřazen právě kvůli svému handicapu. Situace se změnila až začátkem Druhé světové války, kdy byla Baderova žádost přezkoumána a byl zařazen do aktivní služby.

Přes 19. peruť se dostal do aktivní 222. perutě RAF a zúčastnil se s ní podpůrné akce u Dunkerque v červnu roku 1940. Spojenci se snažili dostat do Anglie a Luftwaffe pravidelně vysílala bombardéry a stíhače, aby tyto konvoje napadaly. Na britské RAF leželo břímě obrany těchto konvojů před leteckými útoky. V těchto bojích Bader experimentálně zjistil, že na rozdíl od ostatních pilotů, může dělat extrémně úzké obraty a dostávat se tak za záda německým Messerschmittům. Tyto obraty byly zrádné, neboť díky přetížení se krev z mozku tlačila do nohou a pilot upadal do bezvědomí. Bader díky svým chybějícím nohám tento problém neměl, a tak si zapsal několik úspěšných sestřelů stíhačů i bombardéru Heinkel.

Po návratu do Anglie se stal Bader velitelem 242. perutě složené převážně z Kanaďanů, kterou dal dohromady a významně zvýšil její bojové schopnosti a nasazení. První sestřel této letky byl připsán právě Baderovi, když sestřelil německý bombardér Dornier-17 hned v první akci. Ačkoliv byla tato letka poměrně úspěšná tak její zařazení ve skupině 12 jí nařizovalo bránit anglické vnitrozemí. Díky tomu, že mohl shromáždit poměrně velký počet letadel v nebombardovaných letištích, mohl Bader použít svou taktiku Big Wing a letět na nepřítele v čele všech letadel. V této době se pod jeho velení dostala i československá 310 stíhací peruť jejíž pilotů so Bader velmi cenil a zastával se jich, když se dozvěděl, jak s nimi komunistická zvůle zachází. Během Bitvy o Británii si jeho letka připsala celkem 67 sestřelů a minimální ztráty a sám Bader sestřelil 22 letadel, což jej činí jedním z nejúspěšnějších stíhačů v historii RAF.

Bader se po této bitvě dočkal povýšení a byl bojově nasazen do útoků nad okupovanou Francií, kde byl jeho letoun po souboji s Messerschmittem zasaženo troskami a Bader se musel katapultovat. Při seskoku bohužel přišel o jednu svou nohu, a tak byl následně zajat a odvezen do nejbližší nemocnice. Tam jej navštívilo německé stíhací eso Adolf Galland, který mu z úcty k nepříteli zařídil shoz nových protéz z Británie. Bader poděkoval a ihned se pokusil o útěk, a to několikrát, než jej Němci přesunuli do vězení na hradě Colditz a na noc mu zabavovali nohy. V tomto vězení zůstal až do roku 1945, kdy jej Spojenci osvobodili. Poté se vrátil do Anglie, a dokonce stihl i vítěznou přehlídku ku příležitosti porážky nacistického Německa.

Po válce byl Douglas Bader získal mimo jiné Řád britského impéria za svou vojenskou službu. Po svém odchodu do civilu založil nadaci The Douglas Bader Foundation, která se zabývá podporou lidí s hendikepem. Za tuto charitativní činnost byl v roce 1976 povýšen do šlechtického stavu.