Entebbe – neuvěřitelná záchrana židovských rukojmí na ugandském letišti – 2 část

Když na konci června 1976 došlo k únosu letadla společnosti Air France, které přepravovalo i 84 izraelských občanů, byl to pro izraelskou vládu šok. Celá situace se ještě zhoršila, když vyšlo najevo, že únosci míří na ugandské letiště v Entebbe vzdáleném od Tel Avivu vzdušnou čarou kolem 3500 kilometrů. Extrémní vzdálenost i pomoc ugandské armády teroristům možnosti zásahu značně komplikovala. Nakonec bylo rozhodnuto o zásahu, který dostala na starost speciální jednotka Sajeret Matkal pod velením podplukovníka Jonatana Netanjahua a dostala krycí jméno Operace Thunderbolt.

V rámci této operace byl nasazeno 200 izraelských vojáků, čtyři letouny C-130 Hecules a jeden velitelský Boening 707. Letouny letěly sedm hodin kolem východoafrického pobřeží, aby se poté zavěsil za nákladní let British Airwas a nebyl zpozorován radisty z Entebbe. První Hercules přistával o půlnoci za naprosté tmy v Entebbe a jeho pilotováním byl pověřen elitní pilot Jošua Šani. Zatímco pilot brzdil, tak byla vysazena jednotka, která poskytla doplňková světla pro ostatní letadla. První letoun se následně ukryl do tmavé části letiště vzdálené asi kilometr od letištní haly a byla z něj vyložena auta představující vládní kolonu prezidenta Amina. Ta se sestávala z prezidentského černého mercedesu a dvou Land Roverů. Kolona pod velením podplukovníka Netanjahua se okamžitě vydala směrem ke staré letištní hale. Po cestě však byla zpozorována dvěma ugandskými vojáky z nichž prvního zlikvidoval sám Netanjahu a druhého vzápětí poručík Amnon Peled, který střílel z Land Roveru. Bohužel Peled použil ke zpacifikování kulomet, jehož hlasitý zvuk okamžitě alarmoval ugandské vojáky a ti začali po konvoji střílet. I přes tuto komplikaci nařídil Netanjahu urychleně dorazit k hale a zahájit útok. Vojáci se v okamžiku dostaly do budovy a po přestřelce zlikvidovali všechny čtyři únosce. Tato akce od vystoupení z vozidel až po likvidaci posledního únosce trvalka přibližně 45 sekund. Bohužel byl při této akci smrtelně raněn podplukovník Netanjahu, když jej Fadžíz Abdul Džábir střelil do hrudi.

Po úspěšné eliminaci únosců a části ugandských vojáků, kteří nekladli příliš velký odpor, přistály zbylé letouny Hercules a vyložili další jednotky. V podstatě jediným zdrojem ugandského odporu byli střelci z kontrolní věže starého letištního terminálu. Po prolomení této obrany nechal podplukovník Amnon Halivni přesunout letouny co neblíže budově, a i když byla letadla vzdálena jen pár metrů museli vojáci udělat kordon a pomoci rukojmím dovnitř neboť ti po počátečním úleku nyní upadali do šoku. Rukojmí byli v letadle přepočítání a až na jednu ženu byli všichni. Tou ženou byla pětasedmdesátiletá Dora Blochová, která se předchozí den dusila kouskem masa a byla proto převezena do nemocnice v Kampale. Ještě před odletem byl zneškodněno pět letounů MIG-21 a tři letouny MIG-17 ugandské armády. Tyto letouny představovaly prakticky celé ugandské letectvo a byly zlikvidovány z důvodu obav o pronásledovaní záchranných letadel Hercules.

Celá akce od přistání prvního letadla až po odlet posledního trvala 99 minut. Letouny se následně vydaly s mezipřistáním v Keni a doplněním paliva, zpátky do Izraele.

Operace Thunderbolt se bohužel neobešla beze ztrát na lidských životech. Z celkového počtu 106 rukojmích byli tři lidé zastřeleni a dalších deset zraněno. Ze zásahových sil padl pouze podplukovník Jonatan Netanjahu na jehož počest se operace přejmenovala na Operaci Jonatan.

Tato úspěšně provedená operace znamenala pro režim Idiho Amina těžkou ránu a ugandský diktátor se krutě pomstil. Dispečeři z letiště v Entebbe byli pozatýkáni a umučeni k smrti. Dora Blochová, která byla hospitalizována v nemocnici v Kampale, byla vojáky unesena a taktéž zavražděna. Její ostatky se našli až po pádu Aminova režimu. Uganda taktéž nechala svolat schůzi rady OSN, kde chtěla po Izraeli náhradu škod a jeho odsouzení za porušení ugandské suverenity. Izraelským delegátem při OSN byl v té době Chaim Herzog, který pronesl tento projev: „Mou malou zemi, která musí být neustále připravena k boji a stojí tváří v tvář problémům, jakým je nucena čelit, vyvolil osud k tomu, aby demonstrovala celému světu, že existuje i jiná varianta, než kapitulovat před terorismem a nechat se vydírat. Padl na nás los, abychom ukázali světu, že metlu mezinárodního terorismu je možné vymýtit. Nyní je na národech celého světa, aby se bez ohledu na politické diference, které je snad rozdělují, sjednotily k boji proti společnému nepříteli, jenž neuznává žádné zákony, nezná hranice, nerespektuje suverenitu, ignoruje veškerá základní lidská práva a jeho bestialita je neomezená. Předstupujeme před Radu bezpečnosti s prostým poselstvím, v němž sdělujeme, že jsme hrdi na to, co jsme dokázali, neboť jsme předvedli celému světu, že i v malé zemi, existující za podmínek, v jakých musí fungovat Stát Izrael a které jsou členům této Rady důvěrně známy, jsou důstojnost člověka, lidský život a svoboda těmi nejvyššími hodnotami. Jsme hrdi nejen na to, že se nám podařilo zachránit životy více než stovky nevinných rukojmích – mužů, žen a dětí, ale také na význam, který má naše operace pro boj o zachování lidské svobody. Na půdě této organizace vyzýváme k vyhlášení války mezinárodnímu terorismu, k jeho postavení mimo zákon a potírání všude tam, kde se objeví. Vyzýváme všechny země, především pak členské státy, aby se sjednotily a společným úsilím postavily mimo lidskou společnost nejen tyto zločince, ale také každý stát, který je v jejich odporných aktivitách jakýmkoli způsobem podporuje.“

Nutno dodat, že všechny ugandské požadavky byly radou OSN zamítnuty.

Žádné štítky.