Obléhání Tobruku bylo důležitou bitvou na africké scéně druhé světové války. Mimo britských vojenských sil a Rommelovy obávané Panzergruppe „Afrika“ se v této bitvě aktivně angažovali také Češi a Slováci, kteří, ve službách exilové vlády v Londýně spolupracovali společně s Brity, Australany a Poláky na obraně klíčového lybijského přístavu.Obléhání Tobruku bylo až donedávna zapomenutou epizodou druhé světové války, přestože se uskutečnilo během proslulých pouštních bojů Rommelovy německo-italské Panzergruppe „Afrika“.
Čechoslováci v severní Africe
Čeští a slovenští vojáci se do oblasti Blízkého východu pod britským velením dostaly v roce 1940 spolu s polskými vojáky coby spojenci francouzských koloniálních jednotek. Pro Hitlera byla kontrola severní Afriky zásadní pro další úspěchy ve válce, pověřil tedy E. Rommela pomocí poraženým italským jednotkám v Africe. V srpnu 1941 požádala československá exilová vláda Brity, aby byl prapor vyslán na Britské ostrovy. Ovšem v té době byl Rommel de-facto jednou nohou v Egyptě a v postupu mu bránila už pouze Tobrucká pevnost. Z tohoto důvodu byl československý prapor poslán přímo do pekla v Tobruku. Velitelem 11. československého pěšího praporu východního, což byl oficiální název jednotky, byl podplukovník Karel Klapálek, který bojoval jako člen České ružiny v Rusku a následně byl také členem 1. československé střelecké brigády, 1. husitské pěchotní divize, a nakonec Československé legie v Rusku. 16. května 1940 utekl z Protektorátu do Velké Británie, kde se zařadil do československé exilové armády. Prostřídal mnoho různých jednotek působících na Blízkém východě a 24. dubna 1942 se, už coby plukovník, stal velitele 200. československého lehkého protiletadlového pluku, jehož základ tvořily tzv. „Pouštní krysy“, což bylo pejorativní označení československých vojáků ze strany Němců. 11. československý pěší prapor – Východní sehrál důležitou roli také v obraně Tobrucké pevnosti. Z praporu však během bojů 14 mužů padlo, 26 bylo zraněno těžce a 55 lehce.
Výsledek
V Tobruku se spojenecké jednotky zakopaly s cílem zabránit Rommelovi v postupu do Egypta. Němci totiž nechtěli postupovat s nepřítelem v týlu, což představovalo přílišné riziko. Snažili se tedy Tobruk dobýt, ale opakované pokusy o prolomení obrany byly neúspěšné. Winston Churchill později přistoupil k riskantnímu, ale úspěšnému plánu na doplnění zásob obránců vysláním konvoje přes Středozemní moře. Po několika neúspěšných britských pokusech o prolomení zahájil nakonec Rommel protiofenzivu a 20. června následně zaútočil na pevnost Tobruk, kterou o den později definitivně dobyl.
KOREŚ. Daniel. “Pouštní krysy”. Češi a Poláci v Tobruckém pekle. Echo24 [online]. 20.04.2018 [cit. 23.02.2021] Dostupné z: https://echo24.cz/a/SWUfr/poustni-krysy-cesi-a-polaci-v-tobruckem-pekle
SMEJKAL. Petr. U Tobruku krváceli i Češi. ZOOMMagazin [online]. 23.06.2017 [cit. 23.02.2021]. Dostupné z: https://zoommagazin.iprima.cz/valky/u-tobruku-krvaceli-i-cesi