Začátkem sedmdesátých let čelil Izrael několika větším teroristickým útokům, kterým nedokázal zabránit a došlo i na velmi nepovedená řešení. Ke dvěma zásadním útokům došlo po jomkipurské válce, která se odehrála v říjnu roku 1973. Tyto útoky a jejich následné řešení donutilo izraelské vojenské vedení k radikálním změnám ve speciálních jednotkách, a to obzvláště v jednotce Sajeret Matkal.
Speciální jednotka Sajeret Matkal, jejíž název se skládá z hebrejských výrazů pro průzkum a generální štáb, byla založena v roce 1958 a od počátku byla podřízena přímo nejvyššímu izraelskému velení. Po útoku na mnichovské olympiádě v roce 1972, kdy jim nebylo dovoleno zasáhnout, útoku na Ma’alotsku střední školu a telavivský hotel Savoy v roce 1974 došlo k zásadním změnám ve výcviku a v taktice a členové tohoto komanda začali cvičit útoky proti teroristům. Možnost naplno uplatnit nové dovednosti se jim naskytla v červnu roku 1976, kdy bylo uneseno letadlo společnosti Air France, letící z Tel Avivu do Paříže.
Tento únos provedla odštěpená frakce Lidové fronty za osvobození Palestiny – Zahraniční operace, respektive její podřazená buňka Lidové fronta za osvobození Palestiny – Speciální operační skupina. Celou akci naplánoval Wadíja Haddád, který se po událostech na mnichovské olympiádě odtrhnul od původní Lidové fronty, neboť chtěl pokračovat v únosech letadel. Od původní organizace se plně distancoval i díky spolupráci s západoněmeckou Frakcí Rudé armády nebo s Iljičem Ramirezem Sanchezem, který je znám pod přezdívkou Šakal. Ten se nakonec samotného únosu letadla neúčastnil díky rozepři s Haddádem.
Díky přísným bezpečnostním opatřením izraelských aerolinií, byl pro únos zvolen let číslo 139 Air France z Tel Avivu do Paříže. Na jeho palubě bylo včetně posádky 260 lidí a z toho 84 izraelských občanů. Při mezipřistání v Aténách nastoupili do letadla dva palestinci a fiktivní manželských pár členů západoněmeckých radikálních levicových Revolučních buněk Wilfried Böse a Brigitte Kuhlmannová. Zatímco palestinci měli falešné pasy na arabská jména, Böse a Kuhlmanová nastoupili jako seňor García a seňora Ortegová. Letiště Ellinikon bylo vybráno záměrně kvůli slabým bezpečnostním opatřením, a tak všichni čtyři nastoupili do letadla aniž by prošli detektorem kovu. Přibližně osm minut po startu ovládli únosci letadlo a nasměrovali jej do libyjského Benghází. Vůdce Libyje Muammar Kaddáfí sympatizoval otevřeně s únosci a tak letadlo dotankovalo palivo a pokračovalo až na ugandské letiště Entebbe. Celá situace byla ihned po přerušení kontaktu s letadlem monitorována izraelskou službou a byl okamžitě informován izraelská premiér Jicchak Rabin
Po příletu do Entebbe byli všichni rukojmí umístěni do nepoužívané odbavovací haly, kde je navštívil ugandský prezident Idi Amin Dada. Z počátku se zdálo, že jsou rukojmí zachráněni díky přátelským vztahům Amina s Izraelem. Ty se však změnili po odmítnutí izraelců poskytnout Aminovi arzenál na válku se sousední Keňou a Tanzanií. Ten vše vyřešil dohodou s palestinci. Amin se stal prostředníkem při vyjednávání teroristů s izraelskou vládou a tlumočil požadavek na propuštění 53 palestinských vězňů a jejich dopravení do Entebbe. V opačném případě budou rukojmí popraveni. Premiér Jicchak Rabin a ministr obrany Šimon Peres odpověděli, že jsou ochotni vyjednávat.
Izraelské komando Sajeret Matkal začalo okamžitě připravovat plán útoku na letiště v Entebbe. Díky dílčím událostem se zvyšovala šance na úspěch celé operace. Teroristé posunuli ultimátum o 72 hodin a propustili 150 neizraelských rukojmí, které následně vyslechli agenti Mosadu a získali důležité informace o počtu ugandských vojáků a teroristů a rozmístění rukojmích i jejich stráží. Nabídku dostala i posádka letu, ale ti se rozhodli zůstat s cestujícími i když byli všichni francouzské národnosti. Další z výhod byl i fakt, že izraelci vlastnili stavební plány letiště neb jej vystavěla izraelská společnost Solel Boleh. Dne 1. července brigádní generál Dan Šomron informoval o plánu záchranné operace náčelníka operačního oddělení generálmajora Jekutiela Adama. Posléze byl s plánem seznámen i Šimon Peres a Jicchak Rabin, kteří jej schválili. Záchranná akce dostala název Operace Thunderbolt.
Kam dále?
Meč, dudy a šípy – Středověké zbraně v rukou příslušníka Commandos
Eli Kohen – První agent, který položil život za novodobý Izrael – 1. část
Bitva o Mogadišo – boj o život uprostřed somálského pekla
Ronald C. Speirs – statečný velitel i nekompromisní zabiják
Krvavý nůž – legendární stopař ve službách 7. kavalerie
Witold Pilecki – Dobrovolník z Osvětimi zavražděný komunisty – 1. část