Říká se, že Bůh možná stvořil lidi, ale pan Colt je učinil rovnocennými. Jestliže věříme v ideál svobody dosažené držením flinty, bude pro nás 3D tisk zbraní skvělou ukázkou rovnosti, kterou nové technologie přinášejí. Pro odpůrce držení zbraní civilisty však tato vymoženost musí být rovna aktu terorismu. Ostatně kdo jiný by si zbraň tiskl než právě takový zloun. Co však zbývá lidem v zemích, kde zákony prakticky neumožňují mít zbraň pro potřebu vlastní bezpečnosti, a policejní sbory nestíhají vyjíždět k zásahům v komunitách, které se hemží zločinností?
Průkopníky této technologie můžeme nalézt nejen mezi zločinci všude po světě, ale zejména mezi nadšenci do zodpovědného přístupu k držení palných zbraní. Po stránce technologické se totiž zatím nejedná o záležitost opravdu nebezpečnou. Materiály stále nejsou dost kvalitní na to, aby bylo možné vytisknout si útočnou pušku, náboje je třeba kupovat v obchodě. Nezapomínejme, že většina 3D tiskáren je „hacknutelná“, tj. policie zaklepe na dveře ještě předtím, než první pistole stihne zaschnout. Je pravda, že pokrok nelze zastavit, jen zpomalit. Obavy z demokratizace výrobního procesu zbraní je na místě u třech typů vyděšenců. Prvním jsou sami zbrojaři, kteří se obávají faktu, že každý s tiskárnou za pár tisíc si bude moci namodelovat zbraň podle jejich předlohy, a přitom nezaplatí za autorská práva. Pokles počtu prodaných zbraní by bylo třeba kompenzovat státními zakázkami, které ovšem nelze nafukovat donekonečna. Druhým typem jsou lidé, kteří nesnášejí zbraně obecně. Jejich strach je založen na představě, že slušný člověk věřící v dobrodiní státu a jeho represivních složek nemá přece důvod disponovat nástrojem, jehož jediným účelem je zabíjení lidí. Představa, že kdokoli by si mohl v průběhu několika let vytisknout použitelnou zbraň a klást odpor strukturám moci, je šokující. Třetím typem jsou potom politici, na které je veden nátlak dvěma přechozími skupinami, aby s tím něco dělali. I ti, kteří se sami neděsí spravedlivé odplaty ze strany obyvatelstva, mají tušení, že „je třeba něco dělat“.
Pointou však je, že člověk s inklinací k násilí a zločinu si zbraň pořídí snáz na černém trhu, než by se učil zacházet s 3D tiskárnou, horko-těžko hledal plánky k tisku a sestavení na cenzurovaných stránkách, kde se to policejním dohledem jen hemží, a k tomu ještě pokoutně vymýšlel, jak si zajistit munici. Jistě, pro bojovníka za svobodu (nekulantně řečeno: teroristu) je nepochybně výhodné mít zbraň, kterou nezachytí bezpečností rámy, ale pokud se mu nepodaří pronést nábojnice, bude takovou zbraní o něco méně nebezpečný, než kdyby byl ozbrojený plastikovou lžičkou. 3D tisk zbraní je prostě a jednoduše snahou utlačovaných najít si cestu, jak se bránit uzurpátorům a nevzbudit přitom podezření, že by se snad měli bránit. Je pomocnou berličkou pro ty, kterým vlády neumožňují cítit se v bezpečí. A v neposlední řadě zůstává technologickou hraničkou, které se věnují nadšenci jen proto, aby zjistili, co všechno se ještě vytisknout dá. Nečiní tak povětšinou se zlým úmyslem – pokud za něj nepovažujeme zkoumání a vývoj samotné. Že by se dala tato technologie zneužít ke zlým účelům je jasné, i kladivem nemusíte zatloukat hřebíky, ale hlavičky, avšak nezapomínejme, že pomocí 3D tisku zbraní je hypoteticky možné vyzbrojit mírumilovné občany v zemích, kde vládnou mnohem méně mírumilovní diktátoři.
Žádné štítky.
