Meč, dudy a šípy – Středověké zbraně v rukou příslušníka Commandos

Při představě bojovníka, vyzbrojeného lukem a mečem, si většinou představíme středověkého válečníka od Azincourtu. Tato smrtící kombinace se však objevila i v průběhu bojů druhé světové války, a to v rukou vyššího důstojníka britských ozbrojených sil. Oním důstojníkem byl John Malcolm Thorpe Fleming Churchill, který si pro své bojové nadšení vysloužil přezdívky Bojechtivý nebo Šílený Jack.

Narodil se v Kolombu, základní a střední vzdělání získal v King William’s College na Isle of Man a následně vystudoval školu pro důstojníky Royal Military Academy v Sandhurstu. Sloužil v Barmě v Manchesterském pluku, avšak ani zdejší boje s ozbrojenými skupinami nenaplnily dobrodružnou povahu mladého Jacka. I proto se proháněl v mezidobí po barmském vnitrozemí na svém motocyklu. Po odchodu z ozbrojených sil pracoval na mnoha místech jako novinář nebo reprezentant v lukostřelbě či hráč na dudy. Ihned po vypuknutí druhé světové války se Jack vrátil do armády, aby Němcům, kteří se valili přes Francii, pěkně zatopil. V této době si připsal několik potvrzených likvidací příslušníků wehrmachtu pomocí svého lukostřeleckého umění. Příkladem takového sestřelu je přepadení německé hlídky u francouzského města L’Epinette v květnu roku 1940.  Po porážce britského expedičního sboru u Dunkerque se horkokrevný Jack přihlásil do nově vznikajících speciálních jednotek Commandos, které více odpovídali jeho přirozenosti a umožňovali rychlejší zapojení zpět do boje.

Jednotky britských Commandos byly velmi specifickou součástí britské armády a každá jejich akce byla neopakovatelná, na čemž se významnou měrou podílel i John ,,Mad Jack“ Churchill. V prosinci 1941 se zúčastnil s třetím oddílem Commandos operace Archery, která spočívala v útoku na německou posádku na norském ostrově Vågsøy. Husarský kousek se mu povedl v červenci roku 1943, kdy jako velitel jednoho z oddílů zaútočil na německou pozorovací stanici na Sicílii. Když se vynořil ze tmy se svým skotským mečem v ruce a pronesl klidně ,,Hände hoch!“, vzdala se první hlídka bez odporu. Následně s jedním vybraným zajatcem obešel další hlídky a díky ustrašenému hlasu rukojmí a pohledu na šílence, který drží v ruce středověký meč, se podařilo zajmout více než čtyřicet vojáků wehrmachtu včetně obsluhy minometu.

Tento voják štěstěny se v rámci bojového nasazení dostal až do Jugoslávie, kde jeho jednotka měla za úkol podporovat Titovi partyzány. V roce 1944 zaútočil spolu s partyzány na okupovaný ostrov Brač, kde byl zraněn, zajat a následně transportován k výslechu do Berlína odkud putoval do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Není bez zajímavosti, že je díky šlechetnosti německého kapitána Hanse Thuenera nebyl John předán gestapu, které mělo od vůdce jasné instrukce k zacházení se členy Commandos, a to každého zajatého člena bez milosti zastřelit. Jack, který byl věrný svému naturelu, se pokusil několikrát o útěk a podařilo se mu to až na samém sklonku války v dubnu 1945. V Evropě bylo dobojováno, a tak se Jack přesunul do Tichomoří, kde válka stále ještě neskončila, a to k třetímu oddílu Commandos v Indii. Bohužel ve chvíli, kdy se tam dostal, shodily Spojené státy atomovou bombu na Nagasaki a Hirošimu, Japonsko se vzdalo a válka byla definitivně dobojována. Jack za to američany vysloveně nesnášel. Dle jeho slov, kdyby nebylo amíků, mohla válka trvat ještě deset let.

Alespoň částečnou náplastí byl jeho pobyt v roce 1948 v nově vznikajícím státě Izrael, kde zachránil nemálo židovských osadníků.

Ani přibývající roky Jackovi nezabránili v aktivním životě a asi nikoho nepřekvapí, že se při službě v Austrálii stal nadšeným surfařem, což provozoval i po návratu do rodné Anglie na řece Severn. O jeho výjimečnosti vypovídá i fakt, že když se vracíval domů vlakem, tak si z jedoucího vlaku házel brašnu na zahradu svého domu, který ležel blízko u trati, aby se s ní nemusel nosit z nádraží.

Svou excentrickou povahu, která se nesmazatelně zapsala do dějin, si zachoval až do smrti v roce 1996 v hrabství Surrey.

Žádné štítky.