Josef Mašín – statečný, prchlivý a nesmlouvavý bojovník proti nacismu

Odbojová skupina Tři králové, jak si ji interně pojmenoval německý represivní aparát v protektorátu, byla díky své velikosti složena pouze z vyjímečných mužů. Všichni tři vojáci, všichni tři důstojníci československé armády a všichni tři soběstační a velmi nebezpeční pro okupanty i každý sám. Druhým mužem této odbojové skupiny byl podplukovník Josef Mašín.

Josef Mašín se narodil v obci Lošany u Kolína dne 26.srpna 1896 do rodiny sedláka Aloise Mašína. Postupně abslovoval realné gymnázium v Kutné Hoře a Zemskou střední školu hospodářskou v Roudnici nad Labem. Krátce navštěvoval i rakousko-uherskou důstojnickou akademii, která však vyučovala vojenskou taktiku napoleonských válek. To přišlo Josefu Mašínovi naprosto zbytečné a tento postoj vyústil v decentní drzost vůči jednomu starému důstojníkovi, který na škole přednášel. Když zapomněl, kam jeho výklad míří, tak vždycky svůj popis zakončil archaickým zvoláním „Säbel hoch und hurrah!“ (Šavle hore a hurá!). Když se později Mašína tento důstojník dotazoval na něco ohledně taktiky, tak mladý Josef nezaváhal a použil tuto repliku. Za tuto drzost byl v podstatě okamžitě z akademie vyloučen. 

V dubnu 1915 byl Mašín odveden k c.k. 36. pěšímu pluku a odjel na ruskou frontu. Vzhledem ke svému doporu k rakouskému mocnářství již v květnu téhož roku přeběhl na ruskou stranu a hned v lednu 1916 se přihlásil do československých legií. V jejích řadách bojoval mezi lety 1916 až 1921 u 1. československého střeleckého pluku. Bojoval na transsibiřské magistrále, u Bachmače nebo u Zborova. V řadá československých legonářů získal množství medailí a ocenění za statečnost.

Po návratu do vlasti se postupně propracoval až na zástupce velitele 1. dělostřeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova posádkou v pražské Ruzyni. Díky kariéře v armádě se Josef Mašín mohl oženit a to také 18. června 1929 udělal. Vzal si Zdenu Novákovou, se kterou měl tři děti, a to Ctirada narozeného v roce 1930, Josefa narozeného v roce 1932 a Zdeňku narozenou v roce 1933. Oba bratři později vejdou ve známost jako nesmlouvaví členové třetí odboje proti komunismu.

Zásadním dnem ve vojenské kariéře Josefa Mašína byl 14. březen 1939. Tehdy byl suspendován a obviněnze vzpoury, neboť odmítl uposlechnout rozkaz neklást odpor německým okupantům. Tuto možnost si nikdy nepřipustil a neváhal inzultovat nadřízené, kteří mu bránili v jeho úmyslu vyhodit do povětří sklad munice v ruzyňských kasárnách. Po obsazení zbytku Československa Mašín ve svém boji neustal a nejprve samostatně se pokoušel o diverzní akce proti okupantům. Díky jeho statečnosti a inteligenci se mu dařilo. Později spojil síly s odbojovou organizací Obrana národa v jejímž rámci utvořil malou diverzně-zpravodajskou skupinu Tři Králové. 

Skupina dlouho rozčilovala gestapo svou drzostí a odvahou s jakou plnili diverzní a zpravodajské úkoly. A právě vysílání zpráv do Londýna stálo téměř za zničením skupiny. V květnu 1941 již zbývali ze skupiny pouze dva a radista František Peltán. 13. května v ilegálním bytě štábního kapitána Morávka vysílali důležitou depeši do Londýna. Krátce po začátku vysílání se ozval zvonek. Za dveřmi byla početná skupina pražského gestapa. Začala rychlá likvidace depeší a vysílačky. Mašín se rozhodl zaútočit na gestapo. Rozkopl dveře a vystřelil na prvního gestapáka a trefil jej do břicha. Mašína kryl střelbou Morávek, kterému se ale vzpříčil náboj v hlavni a díky tomu byl Mašín postřelen. Okamžitě se na něj vrhlo několik gestapáků a v následné rvačce si Mašín zlomil nohu v bérci. Uvědomoval si, že neunikne, a tak se chtěl zastřelit, ale v tom už mu gestapo zbránilo. Svoji pistoli svíral tak pevně, že mu museli prostřeli zápěstí, aby ji pustil. Zatímco Mašín byl ve vážném stavu převezen do Podolí, Morávek a Peltán se spustili z okna na tenkém drátě od vysílačky. Peltán si při dopadu poranil obě nohy a Morávek téměř uřízl prst. Oba však unikli. 

Po zatčení si Mašína vzalo do parády gestapo přímo v Petschkově paláci. Mašín se s gestapáky pral a při jednom z výslechů složil obáváného gestapáka Paula Adama Soppu, který byl vyhlášení surovec. Gestapo jej vždycky přivádělo k výslechu ve dvou mužích a sám Mašín měl svěrací kazajku. Morávek se několikrát pokusil Mašína osvobodit, ale všechny pokusy bohužel selhaly. Stejně jako žádosti do Londýna o výměnu Mašína a Balabána za německé důstojníky. Sám Mašín se pokusil několkrát neúspěšně o sebevraždu. Díky ročnímu pobytu v pankrácké věznici a nelidskému mučení, kterému byl vystaven, pozbyl Josef Mašín téměř lidskou podobu. Neměl vlasy a po celém těle měl nezhojené rány. Gestapo jej však nezlomilo, a to ani tehdy, když mu ukázali jeho zmučenou ženu Zdeňku a ztýraného Balabána. Nikdy nic neprozradil. Jen malou zajímavostí je situace, která nastala po atentátu na Heydricha. Když chtělo gestapo po Mašínovi, aby atentát odsoudil tak odvětil, že jediného, čeho lituje, že ho nemohl zabít osobně.

Dne 30. června byl podplukovník Josef Mašín satnným soudem odsouzen k smrti a následně na střelnici v Kobylisích zastřelen. Popravčí odmítl Mašínovi sundat pouta z obavy o svou bezpečnost. Podle výpovědi svědků se Josef Mašín hrdě postavil a těsně, než byl zastřelen zvolal „Ať žije Československá republika“

Josef Mašín byl po válce povýšen in memoriam do hodnosti brigádního generála a v roce 2005 do hodnosti generálmajora.

Žádné štítky.