Lauri Törni – vojákem tří armád, ale vždycky proti komunistům 1. část

Finská, německá a americká armáda. I přes zdánlivou neslučitelnost těchto armád bojoval v jejich řadách jediný muž. Nebylo pro něj důležité, pod jakým velením bojuje, ale hlavně proti komu. Jeho úhlavním nepřítelem byli komunisté. Nejdříve sovětští bolševici, a nakonec severovětnamští komunisté. Ve všech třech armádách dosáhl významných úspěchů, které byly následně honorovány velkým množstvím válečných medailí. Příběh toho muže je stejně neskutečný jako obdivuhodný. Tím mužem byl Lauri Allan Törni.

Lauri Törni se narodil 28. května 1919 ve finském Viipuri. Tam také nastoupil v roce 1938 na povinnou vojenskou službu, která byla ve Finsku stanovena na jeden rok. Své čerstvě nabité dovednosti mohl okamžitě uplatnit neboť 30. listopadu 1939 napadl jeho zemi rozpínající se Sovětský svaz. Finové věděli, jak obrovské přesile čelí, avšak rozhodli se nekapitulovat. Lauri v této zimní válce poprvé dělal to, co potom prováděl celou svou vojenskou kariéru. S malým oddílem pronikal do týlu nepřítele, dělal průzkum a bral zajatce. Takto úspěšný byl třeba u Ladožského jezera kde takto zatopil 168. pěší divizi nebo jeho průzkumné akce proti sovětské 18. pěší divizi a 54. tankové. Jeho nadřízení si moc dobře všímali jeho nadprůměrných schopností, a proto jej stáhli do důstojnické školy ve městě Niinisalo. Kvalitních důstojníků má každá armáda málo a takových, jakým by byl Törni ještě méně. Bohužel dříve, nežli se mohl jako důstojník zapojit zpět do konfliktu, jeho země kapitulovala před zdrcující přesilou sovětů. Lauri by zklamán, ale zásadní životní příležitost se měla co nevidět naskytnout.

Květen 1941 se ukázal jako zásadní v Lauriho životě. Povolali jej na štáb 12. pěšího pluku a nabídli mu možnost vysoce kvalitního výcviku. Lauri neváhal a na lodi S.S. Bahia odplul do Stralsundu, kde byl dislokován dobrovolnický batalion SS Nordost. Lauri nafasoval SS uniformu a hodnost Untersturmführera a nastoupil tvrdý vojenský výcvik SS. Tenkrát ještě zdaleka nedohlédl, jak moc velké problémy mu toto angažmá způsobí. Chtěl jen výcvik a možnost bojovat proti bolševikům. Samotná nacistická ideologie jej naprosto míjela. Instruktoři SS dokázaly vycvičit z Lauriho nebojácného a smrtelně nebezpečného vojáka. Na konci výcviku zůstalo jen devatenáct Finů, kteří se promptně přesunuli zpět do vlasti, neboť bylo Finsko opět v konfliktu se Sovětským svazem. Lauri byl přidělen k 1. Finské divizi na Karelské šíji, kde nejdříve sloužil u tankistů a následně mu bylo svěřeno velení nad malým lyžařským komandem takzvaných jaegers. Operovali hluboko v týlu nepřítele, ale hledali i ruské vojáky, kteří pronikali za finskou linii. Finsko v té době vedlo pokračovací válku v podstatě zákopovým způsobem, a i přes naléhaní svých německých spojenců bránili dobyté pozice a hlouběji do Sovětského svazu se nepouštěli. Na těchto pozicích probíhal boj převážně formou infiltrace, hlídkováním a jednotlivými přepady nežli cílenou ofenzivou.

Taková ukázková akce se odehrála přibližně třicet kilometrů za nepřátelskou linií, kam byl Lauri se svými jaegers vyslán na akci. Jejich úkolem bylo zlikvidovat všechna vozidla na poměrně frekventované silnici za řekou. Lauriho muži se pomocí loděk dostali na druhý břeh a zaujali pozice u silnice. Velmi dlouho se nic nedělo. Dokonce tak dlouho, že Lauri zvažoval, že celou akci ukončí. V tom se objevil náklaďák plný sovětské pěchoty. Ideální cíl pro jaegers, kteří spustili koordinovanou palbu a všechny muže zlikvidovali. Ještě, než jednotka stačila provést ohledání, se objevil druhý náklaďák s pěchotou. A opět byli všichni muži postříleni dřív, než stačili slézt z vozu. Nebezpečí se zdálo být zažehnáno, když se objevil další náklaďák. A další. Bojovalo se nablízko vším, co měli vojáci při ruce. Pro Lauriho muže to začínalo vypadat beznadějně, a tak Lauri opět osvědčil svou chladnokrevnost, kterou získal u SS. Jeho muži se odpoutali od nepřítele a na lyžích zmizeli v lese. I když je Sověti okamžitě pronásledovali, tak zkušení jaegers prostě zmizeli. Při ústupu ještě stihli rozmístit několik nášlapných min, a tak řady pronásledujících vojáků Rudé armády ještě více prořídly. Nakonec to vzdali a jaegers si připsali další relativně úspěšnou akci.

Žádné štítky.