Aba Kovner a Nakam – židovští mstitelé plánovali největší pomstu za holocaust v dějinách – část 1.

Na konci druhé světové války zůstal po poraženém nacistickém Německu hrůzný účet. Mimo jiných válečných škod a zločinů dokázali nacisté systematicky vyvraždit šest milionů židů. Tato masová likvidace vešla do dějin jako holocaust. Židé pro svou genocidu používají hebrejský výraz Šoa, jehož význam je mnohoznačný, avšak vždy vyznačuje zlo, neštěstí, nepopsatelnou katastrofu. Norimberský proces nepřinesl tolik potřebnou katarzi a potrestání jen hrstky nejvyšších nacistických pohlavárů se nezdálo být dostatečným zadostiučiněním. I proto po válce vznikla vojenská skupina pod velením Aby Kovnera s hebrejským názvem Dam Jehudi Nakam, jehož český překlad zní Židovská krev bude pomstěna.

V tom, kde se Aba Kovner 14. března 1918 narodil, se zdroje rozcházejí. Důležitější je, že se záhy po narození přestěhovali Kovnerovi do litevské města Vilnius, které bylo tou dobou součástí Polska. Tady malý Aba, jehož jméno je zkrácenou podobou židovského jména Abel, žil a studoval až do začátku druhé světové války. Při studiích se stal aktivním členem mládežnického sionistického hnutí ha-Šomer ha-ca’ir. 

Po obsazení Litvy Německem v roce 1941 bylo ve Vilniusu zřízeno ghetto, ze kterého se Kovnerovi podařilo s několika přáteli uprchnout a ukrýt se na předměstí v dominikánském klášteře, který vedla Matka Bertranda, později známá jako Anna Borkowská. Abba však v klášteře dlouho nepobyl a vrátil se zpět do ghetta. Zde 31. prosince 1941 vydal manifest, který obsahoval mimo jiné i tato slova: „Hitler chce zničit všechny evropské Židy a Židé z Litvy byli vybráni jako první. Nebudeme čekat na porážku jako ovce. ANO, jsme slabí a bezbranní, ale jediná odpověď vrahům je odpor!“ a byla to první zpráva o masovém vraždění židů mimo Německo. Jako důkaz svých slov se zapojil do partyzánského boje ve Sjednocené partyzánské organizaci (FPO), které velel. S touto skupinou operoval až do osvobození v roce 1944. V roce 1945 krátce navštívil Palestinu a po svém návratu do Evropy založil organizaci Dam Jehudi Nakam. 

Tato skupina se specializovala na vyhledávání příslušníků SS a jejich následný polní soud a popravu. Mezi členy Nakam převládal pocit, že Spojenci nemají vůli potrestat zločiny proti židovskému národu. Nakam pracovala samostatně až do setkání se skupinou Chulijot, což byla Židovská brigáda z Bukureště, která prováděla obdobnou svévolnou pomstu na území Rakouska. Ačkoliv se původně přísná pravidla pro identifikaci a likvidaci příslušníků SS časem velmi rozvolnila, tak Kovnerovi tato pomsta v malém nevyhovovala. V rámci Nakam se utvořila skupina nejradikálnějších členů, kteří si dali jméno Nokim neboli Mstitelé. Ti představili Židovské brigádě svůj plán na pomstu německému národu téměř biblických rozměrů. Kovnerův plán byl jednoduchý a smrtící. Otrávit vodu nic netušícím třem velkým německým městům. Mělo tak být usmrceno na šest milionů Němců jako satisfakce za šest milionů židovských životů. Židovská brigáda tento kolektivní trest, při kterém by zemřelo mnoho nevinných, odmítli a Kovnerovi Nakim se s brigádou rozešli. 

Pro svou pomstu vypracoval Kovner dvě varianty. Plán A obsahoval otravu vody ve třech německých městech, a to v Mnichově, Frankfurtu nad Mohanem a Norimberku a Plán B počítal s otravou německých zajatců.

Žádné štítky.