Polská republika, sevřená mezi Německo a Sovětský svaz, oběť paktu Ribbentrop – Molotov, byla po napadení nacistickým Německem odsouzena k zániku. Její území si rozdělili nacisté a komunisté a okupace na jejím území byla nesrovnatelná s jinými okupovanými státy. Přes to se mezi Poláky našlo dost lidí, kteří byli ochotni položit život v boji proti okupantům. Jedním z nejvýznamnějších polských válečných hrdinů byl kapitán Witold Pilecki.
Narodil se 13. května 1901 do šlechtického rodu ve městě Oloněc v Karélii, kde byla jeho rodina v exilu díky účasti na lednovém povstání proti carskému Rusku. Jeho děd Jósef Pilecki strávil na Sibiři sedm let ve vyhnanství. Rodina Pileckých se přestěhovala nejdříve do Vilny, kde mladý Wiltold vstoupil do tajného skautského hnutí, a následně do města Orel v nynějším západním Rusku. Tam Witold dokonce jednu tajnou skautskou skupinu založil. V roce 1918 se jako kavalerista zapojuje do první světové války v polských obranných jednotkách, kde bojoval proti bolševikům, a to i po vstupu do pravidelné polské armády. Měl za sebou účast v polsko-sovětské válce a prošel několik významných bitev. Za všechny zmiňme klíčovou bitvu u Varšavy v srpnu roku 1920. Po ustavení rižského míru až do vypuknutí Druhé světové války se Pilecki věnoval vzdělání, rodinně a opravám rodinných statků.
Krátce před německou invazí do Polska byl Pilecki mobilizován jako velitel jezdecké čety. Díky přímým bojům s postupujícími Němci byla jeho jednotka téměř zničena. Při ústupu ke Lvovu byl Witold začleněn pod 41. pěchotní divizi a v této době se svými muži dokázal zničit sedm německých tanků, sestřelit jeden letoun a další dva zničit na zemi. Bohužel dne 17. září začal obsazovat Východní Polsko Sovětský svaz, a tak se polská armáda ocitla v kleštích mezi Němci a Sověty a následně byla 22.září 1939 rozpuštěna, přičemž se část vojáků vzdala nepříteli. Pilecki a major Włodarkiewicz se vrátili do Varšavy, kde zakládají 9.listopadu 1939 Tajnou polskou armádu jako jednu z prvních odbojových skupin v okupovaném Polsku. Tato skupina byla později začleněna do Svazu ozbrojeného boje, který se následně přejmenoval na Zemskou armádu.
V roce 1940 návrh Pilecki svým nadřízeným, že se nechá dobrovolně zavřít do koncentračního tábora v Osvětimi. Zdá se to jako sebevražedný plán, avšak je třeba si uvědomit, že v této době ještě o fungování tábora neměl nikdo moc potuchy a předpokládalo se, že jde o internační tábor. Velení nakonec souhlasilo a opatřilo Pileckému falešné doklady na jméno Tomasz Serafiński. K zatčení došlo 19. září 1940 v ulicích Varšavy, kde se Pilecki nechal zatknout a po dvou dnech bití a výslechů byl převezen do tábora Auschwitz s vězeňským číslem 4859.
V táboře dokázal přežít téměř tři roky. Za tu dobu vybudoval odbojovou skupinu Svaz vojenské organizace, a dokonce dokázali i vysílat z tábora prostřednictvím vlastnoručně vyrobené vysílačky. Pilecki posílal nejdříve do Varšavy a následně přes polský odboj do Londýna zprávy o situaci v táboře, počtu mrtvých a mnoho dalších důležitých zpráv. Pro tyto depeše se vžil souhrnný název Witoldovi zprávy. Pilecki doufal, že díky těmto zprávám na tábor zaútočí Zemský armáda, nebo Spojenci. Bohužel Zemská armáda na útok nebyla připravena a Spojencům se zdály Witoldovi zprávy přehnané. Gestapo zintenzivnilo pátrání po odbojářích a mnoho z nich zadrželo a rovnou popravilo. Pilecki se proto rozhodl přesvědčit osobně velitele Zemské armády o nutnosti útoku na Osvětim a na konci dubna 1943 spolu se dvěma dalšími spoluvězni na noční směně mimo tábor přemohli strážné a s ukradenými dokumenty uprchli.
Po návratu do Varšavy kontaktoval Pilecki jednotky Zemské armády. Ani po osobní intervenci však velení nedospělo k rozhodnutí tábor osvobodit. Bez letecké podpory Spojenců na to Zemská armáda neměla prostředky, Britové považovali celou zprávu za výrazně nadsazenou, a tak leteckou podporu zamítli. Sověti, kteří byli v útočné vzdálenosti od tábora nejevili žádný zájem o společnou kooperaci se Zemskou armádou, a tak zůstal Witold Pilecki ve svých snahách osvobodit koncentrační tábor Auschwitz ještě před koncem války zcela osamocen. Jeho snahy se napřeli na koordinaci aktivit Zemské armády a Svazu vojenské organizace s co největší možnou podporou Svazu. V únoru 1944 byl povýšen na kapitána jezdectva a zároveň se stal členem protikomunistické organizace NIE, která se tajně zformovala v rámci Zemské armády a připravovala se na odbojovou odpověď možné sovětské okupace.
Žádné štítky.