Na konci První světové války se Finsko stalo dějištěm několika zásadních událostí, ve kterých museli jeho obyvatelé prokázat velkou míru bojovnosti a odhodlání. Po vyhlášení samostatnosti koncem roku 1917 a následné kratké občanské válce začátkem roku 1918 musela mladá Finská republika čelit neohlášené agresi ze strany SSSR, které jej bez výstrahy napadlo 30.listopadu 1939. Rusové doufali v hladký průběh invaze, ale v cestě jim stála finská armáda a také muž, kterému přezdívali Bíla smrt – elitní odstřelovač Simo Häyhä.
Simo se narodil v malém finském městečku Rautjärvi, které leží na Karelské šíji vzdálené necelé čtyři kilometry od ruské hranice. Už od mládí se zabýval lovem a byl brilantní střelec i díky lovu Kajek, které bylo nutno lovit tak, aby se nepoškodilo peří, což vyžadovalo velkou dávku přesnosti a trpělivosti. Když v roce 1925 narukoval na povinnou vojenskou službu, přihlásil se mladý Simo samozřejmě k odstřelovačům, kteří patřili ve finské armádě k elitě. Přísné přijímací zkoušky Simo zvládl a stal se odstřelovačem.
Během mobilizace, zahájené z důvodu napadení Finska Ruskem, byl jakožto samostatně působící odstřelovač přidělen k 6. rotě třicátého čtvrtého pěšího pluku pod velením poručíka Aarne Juutilainena, dislokované v oblasti okolo řeky Kollaa. V této oblasti Simo vykonával, jak sám říkal, lov na Rusy. K těmto výpadům využíval Simo nejen svých dovedností, ale i vybavení, které jej činilo takřka neviditelným. Se svými 152 centimetry výšky a bílou kombinézou dokázal naprosto splynout s okolní krajinou. Rusové, nemající zimní kamufláž, byli pro Sima snadnou kořistí. I přes zažitou představu, že odstřelovač rovná se puška s optickým zaměřovačem, Simo na své pušce Mosin-Nagant M28 optická mířidla neměl. Jednak střelec s optikou má o něco větší siluetu, neboť musí víc zvednout hlavu, aby viděl, jednak optická mířidla odrážela světlo, a hlavně optika často zamrzala ve finských mrazech, které kolísaly mezi -20 až -40 stupni pod nulou. I když mu v únoru roku 1940 byla věnována puška Mauser s optikou, tak Simo dál upřednostňoval svou M28 bez optiky, se kterou dokázal navzdory jakémukoli počasí zasáhnout cíl na 400 až 600 metrů se smrtící jistotou.
O svých zásazích si Simo vedl deník, kde se číslo zastřelených ruských vojáků zastavilo na hodnotě 259 mrtvých. Další vojáky zlikvidoval svým finským samopalem Suomi, takže konečné číslo se pohybuje někde kolem 500 zabitých Rusů. Simo si vysloužil svými úspěchy přezdívku Bílá smrt. Tyto výpady podnikal až do 6.března 1940, kdy Sověti zahájili frontální útok a Simův pluk utrpěl těžké ztráty. Simo sám byl zasažen tříštivou střelou do obličeje, která mu způsobila těžkou frakturu čelisti a upadl na týden do bezvědomí. Z bojiště jej pod palbou odtáhli ostatní vojáci. Navzdory rozsahu zranění Simo přežil a po zotavení se chtěl opět zapojit do boje proti nepříteli, ale to už mu velení finské armády nedovolilo. V této době jej vrchní velitel finských vojsk maršál Carl Gustav Emil Mennerheim povýšil z desátníka na nadporučíka, což je historicky největší skok v povýšení v historii finské armády. Do jiných bojů se už Simo nezařadil, neboť mu jeho zranění nevratně poškodilo tvář.
Svá poslední léta dožil Simo Häyhä ve vesnici Ruokolahti, kde se věnoval chovu psů a oblíbenému lovu zvěře. Dle jeho slov, za jeho střeleckými úspěchy stojí hlavně praxe.
Simo Häyhä zemřel 1.dubna 2002 ve věku 96 let.
Kam dále?
Bitva o Mogadišo – boj o život uprostřed somálského pekla
Entebbe – neuvěřitelná záchrana židovských rukojmí na ugandském letišti – 2 část
Douglas Bader – beznohý pilot i stíhací eso RAF
Bitva o Alamo – nezdolný odpor hrstky mužů proti armádě
Krvavý nůž – legendární stopař ve službách 7. kavalerie
Witold Pilecki – Dobrovolník z Osvětimi zavražděný komunisty – 1. část